1

Mýtus šíitského půlměsíce

AMMÁN – Izraelský vicepremiér Šaul Mofaz nedávno předložil jednoznačné veto u klíčové otázky v mírovém procesu na Středním východě. Navrácení Golanských výšin Sýrii by prý dalo vzniknout „iránskému opěrnému bodu“ na izraelských hranicích, takže by bylo nejen politicky naivní, ale přímo nerozumné.

Mofazův výrok je příznačný pro dojem, který už hluboce zakořenil nejen na Středním východě, ale i ve Spojených státech. Jde o představu hegemonického Íránu, který se snaží ovládnout region prostřednictvím družiny šíitských prostředníků. O této íránské páté koloně se věří, že se táhne z Bejrútu přes Damašek, z Gazy do Bagdádu a konečně z Íránu do Saúdské Arábie a Jemenu. Nedávné ozbrojené střety mezi Hizballáhem a libanonskou vládou jsou, říká se, jen dalším projevem hegemonického dosahu Íránu.

Tento názor paradoxně přináší Izraeli některé dosti nepravděpodobné partnery. Egyptský prezident Husní Mubárak tvrdí, že šíité jsou „vždy loajální k Íránu“, zatímco jordánský král Abdalláh je autorem axiomu o stoupajícím „šíitském půlměsíci“. Tento „vzestup šíitů“ a následný „sunnitsko-šíitský“ předěl údajně v regionu vytvářejí rozšiřující se propast.

Ač tento výklad může být na první pohled přesvědčivý, v jádru se zakládá na zevšeobecněních, která prozrazují víc o jeho zastáncích než o skutečném stavu věcí na místě.