0

Rub a líc genetického výběru

Pokrok ve znalostech má často svůj rub i líc. V posledních 60 letech byla jedním zřetelným příkladem této pravdy jaderná fyzika. V příštích 60 letech se takovým příkladem může stát genetika.

Podnikavé firmy dnes nabízejí, že vám za poplatek povědí něco o vašich genech. Tvrdí, že tyto poznatky vám pomohou žít déle a lépe. Můžete si například zařídit mimořádná vyšetření, která by odhalila příznaky nemocí, u nichž hrozí největší riziko, že jimi onemocníte, anebo ve snaze toto riziko snížit můžete upravit svůj jídelníček. Jestliže vaše vyhlídky na dlouhověkost nejsou dobré, můžete si sjednat další životní pojištění, nebo dokonce odejít do předčasného důchodu, abyste měli dost času na to, co jste vždycky chtěli dělat.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Obhájci soukromí už s jistým úspěchem vyvíjejí snahu zabránit pojišťovnám, aby před uzavřením životního pojištění požadovaly genetická vyšetření. Avšak jestliže jedinci mohou podstupovat testy, které jsou pojišťovacím společnostem zapovězeny, a jestliže ti, kdo získají nepříznivé genetické informace, si pak přikoupí dodatečnou životní pojistku, aniž by se zmínili o testech, jimiž prošli, podvádějí ostatní vlastníky životního pojištění. K úhradě ztrát bude potřeba zvýšit pojistné a ti, kdo mají dobrou genetickou prognózu, mohou od životního pojištění odstoupit, aby se vyhnuli dotování podvodníků, což opět požene pojistné výš.

Není ještě potřeba se příliš děsit. Government Accountability Office, kontrolní úřad Kongresu USA, zaslal několika testovacím společnostem tytéž genetické vzorky a obdržel propastně odlišné a převážně bezcenné rady. Jak se však věda bude zdokonalovat, s tímto pojišťovacím problémem bude nezbytné se vypořádat.

Hlubší etické problémy přináší možnost vybírat si děti. To není nové. Ve vyspělých zemích rutinní testování starších těhotných žen společně s dostupností potratu výrazně snížilo výskyt vad, jako je Downův syndrom. V některých oblastech Indie a Číny, kde páry zoufale touží po synovi, se nejkrajnější podobou sexismu staly selektivní potraty a provádějí se v takovém rozsahu, že dospívá generace, v níž se mladí muži potýkají s nedostatkem partnerek.

Výběr dětí nemusí zahrnovat přerušení těhotenství. Některé páry, u nichž hrozí přenos genetického onemocnění na potomky, už několik let využívají mimoděložního oplodnění, při němž se vytvoří několik embryí, která lze testovat na přítomnost vadného genu, a pak se do dělohy usadí jen ta embrya, která jej nemají. V současnosti páry této techniky využívají, aby zabránily předání genů, z nichž plyne zvýšené riziko vzniku některých druhů rakoviny.

Vzhledem k tomu, že si každý nese nějaké nepříznivé geny, neexistuje jasná hranice mezi rozhodnutím proti dítěti s nadprůměrným rizikem přenosu nemoci a rozhodnutím pro dítě s mimořádně růžovými zdravotními vyhlídkami. Genetický výběr tudíž bude nevyhnutelně směřovat ke genetickému zdokonalování.

Pro mnoho rodičů není nic důležitějšího než zajistit svému dítěti nejlepší start do života. Kupují drahé hračky, aby co možná nejvíc zvýšili schopnost dítěte se učit, a ještě mnohem víc peněz vydají za soukromé školy nebo za mimoškolní doučování, s nadějí, že jejich potomek vynikne u zkoušek, které rozhodují o přijetí na elitní univerzity. Nejsme možná daleko od doby, kdy dokážeme poznat geny, jež v tomto úsilí zvyšují šance na úspěch.

To mnozí odsoudí jako vzkříšení „eugeniky“, názoru, obzvlášť populárního na počátku dvacátého století, že by bylo dobře aktivními zásahy vylepšovat dědičné vlastnosti. V jistém smyslu tomu tak je a v rukou autoritářských režimů by genetická selekce mohla připomínat hrůzy dřívějších forem eugeniky, s jejich obhajobou odporných pseudovědeckých politických přístupů, zejména ve vztahu k „rasové hygieně“.

V liberálních, tržně motivovaných společnostech však eugenika nebude nátlakově prosazována státem v zájmu kolektivního dobra. Namísto toho půjde o důsledek rodičovského rozhodování a činnosti svobodného trhu. Budou-li výsledkem zdravější a bystřejší lidé s lepšími schopnostmi řešit problémy, půjde o dobrou věc. Ale i když se rodiče budou rozhodovat pro dobro svých dětí, vedle přínosů mohou také číhat nebezpečí.

V případě výběru podle pohlaví je zřejmé, že páry, které si nezávisle vybírají to nejlepší pro své dítě, mohou zapříčinit stav, kdy postavení jejich potomků bude horší, než by bylo, kdyby o pohlaví dítěte nemohl nikdo rozhodovat. Něco podobného by se mohlo stát i s dalšími formami genetického výběru. Poněvadž nadprůměrná výška koreluje s nadprůměrným příjmem a výška zřetelně má genetickou složku, není fantazírováním si představit, že se páry budou rozhodovat pro vyšší děti. Důsledkem by mohl být genetický „závod ve zbrojení“, který povede ke stále vyšším dětem, což by významně zatížilo životní prostředí zvýšenou spotřebou, nezbytnou k nasycení větších lidských bytostí.

Fake news or real views Learn More

Nejznepokojivějším důsledkem tohoto režimu genetické selekce je ovšem to, že si ji budou moci dovolit pouze majetní lidé. Trhlina mezi bohatými a chudými, už dnes rukavice hozená našim ideálům sociální spravedlnosti, se promění v propast, již nedokáže přemostit pouhá rovnost příležitostí. Takovou budoucnost by nikdo z nás neměl schvalovat.

Vyhnout se tomuto vyústění ovšem nebude snadné, neboť to bude vyžadovat, aby genetické zdokonalování buď nebylo dostupné nikomu, nebo aby bylo dostupné všem. První možnost by vyžadovala donucování a – vzhledem k tomu, že jednotlivé země nepřijmou, aby ostatní získali konkurenční náskok – mezinárodní úmluvu o zřeknutí se přínosů, jež by genetické zdokonalování mohlo přinést. Druhá možnost, všeobecná dostupnost, by vyžadovala bezprecedentní míru sociální pomoci chudým a mimořádně těžká rozhodnutí ohledně toho, co vlastně dotovat.