2

Nepravosti ve vědě?

WOLLERAU, ŠVÝCARSKO – Ve sdělovacích prostředcích se objevuje stále více zpráv o vědeckých podvodech, plagiátorství a psaní pod jiným jménem, což vyvolává dojem, že nejrůznější nepravosti se staly ve vědeckém výzkumu rozšířeným a všudypřítomným zlem. Zmíněné zprávy jsou však spíše dokladem senzacechtivé honby médií za žhavým tématem než pravdivým svědectvím o erozi vědeckých hodnot.

Podvody a podvádění zdaleka nejsou ve vědeckém výzkumu normou a ostatní vědci je obvykle rychle odhalí. Navíc se zdá, že to veřejnost chápe. Informace o nepravostech rozhodně nepodkopaly důvěru a spolehlivost ve vědeckém výzkumu. Stejně tak tyto ojedinělé incidenty nezbrzdily vědecký pokrok, který je pro lidstvo tak cenný.

Jistě, i málo případů vědeckých nepravostí je příliš mnoho. Od vědců se očekává, že budou majáky naděje v pátrání po poznatcích – a že budou dost chytří na to, aby se nepokoušeli beztrestně podvádět. Pro hrstku těch, kteří by chtěli tento hazard podstoupit, existují preventivní mechanismy ženoucí je k zodpovědnosti. Vědecká komunita – včetně akademických a profesních institucí, šéfů agentur, manažerů a odborných redaktorů – se sice mnohdy zdráhá řešit případy nepřijatelného počínání s dostatečnou přísností, avšak v sázce je zde pověst celé vědy, nikoliv jen dotyčné osoby, instituce, časopisu nebo národního vědeckého orgánu.

Ti, kdo jsou přistiženi, často ospravedlňují své chování konkurenčním bojem, tlakem na publikování, snahou o uznání a získávání cen – tedy právě těmi praktikami a pobídkami, které zavedla a podporuje sama vědecká komunita. Riziko nepravostí je sice zveličené, ale přesto se musíme znovu zamyslet nad otázkou, jakým způsobem vlastně vědu vedeme – nad jejími hodnotami, přednostmi a nedostatky.