0

Pět krizí Středního východu

Region mezi Egyptem a Pákistánem je tavícím kotlem pěti nespojitých výbušných složek: iráckého občanského sváru, afghánského povstání, íránských jaderných ambicí, dlouhotrvajícího izraelsko-arabského konfliktu a rizika střetů mezi extremistickými skupinami a zkorumpovanými, represivními vládami. Je zapotřebí komplexní politiky, ale hrozby jsou natolik rozličné a spletité, že je nezbytné současně využít různých přístupů.

V Iráku na americkou politiku budování polofederálního státu šíitů, sunnitů a Kurdů číhá velké riziko neúspěchu, a to kvůli šíitskému dominantnímu postavení, sunnitskému a šíitskému terorismu, kurdskému separatismu a vměšování se Íránu. Cena na životech je už neúnosně vysoká. Spojené státy současné tempo obětí (jak amerických, tak iráckých) ani výdaje nemohou vydržet. Aby vznikly podmínky pro dlouhodobou stabilitu, může být nezbytné dojednané rozdělení země, srovnatelné s Daytonskou mírovou dohodou, která ukončila válku v bývalé Jugoslávii.

Rozdělit populace Iráku by bylo bolestivé. Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky (UNHCR) a koaliční síly vedené USA by měly pomoci lidem, kteří se chtějí přestěhovat do jiné části země. Dalo by se namítnout, že napomáhat vnitřnímu přesídlování znamená spolupracovat na „etnickém a náboženském čištění,“ ale smrtící síla prodlužované války v Iráku, která by beztak mohla vést k rozpadu, je mnohem horší. Princip pluralismu je cenný, ale zastavit krveprolití si zaslouží přednost.

Dohody podobné té z Daytonu lze dosáhnout, jedině pokud ji zaštítí Rada bezpečnosti OSN. Bylo by v dlouhodobém zájmu stálých členů tak učinit. Rusko a Čína by však projevily ochotu, jen pokud Amerika změní současný přístup Bushovy administrativy.