Mexická šmodrchanice

MÉXICO – Felipe Calderón tento měsíc slaví druhé výročí ve funkci mexického prezidenta. Calderón se v prosinci 2006 úřadu ujímal za nepříznivých okolností. Jelikož byl zvolen 35% hlasů, postrádal většinu v kongresu a opozice odmítala jeho vítězství uznat. Vládnout musel taktéž za úporně obtížných okolností: u sousedů ve Spojených státech vysílený prezident na konci funkčního období, krušný hospodářský propad a dědictví korupce, nedbalosti a spoluviny, které si jeho předchůdci předávali už od roku 1968, kdy se začal drolit starý mexický politický systém jedné strany.

Naprosto bezodkladně se Calderón musel vypořádat s nezdarem svého bezprostředního předchůdce zavést zásadní reformy, jež Mexiko potřebuje. Vicente Fox nastoupil do úřadu v roce 2000 s širokým mandátem, ale tak jako Calderón bez většiny v kongresu. Ukázalo se, že nedokáže vytvářet trvalé legislativní koalice, což Calderóna přivedlo k rozhodnutí rozejít se s minulostí v prvé řadě v tom, že bude vytvářet aliance k uzákonění reforem. To se však brzy stalo cílem samo o sobě a Calderón prokázal obratnost při sestavování krátkodechých koalic k prosazování většinou bezvýznamných reforem. Právě tento rozředěný gradualismus se stal jeho charakteristickým rysem.

Za takové situace není divu, že seznam otazníků vážících se ke Calderónově vládě je delší než výčet jejích úspěchů. Výsledky průzkumů veřejného mínění tuto rozpolcenost odrážejí. Calderón zůstává nadále osobně populární, ale veřejnost je čím dál méně spokojená a zklamaná skutečnými výsledky práce jeho vlády.

https://prosyn.org/UC2eEnScs