O pošetilosti vědy

Vědci jsou obrovsky hrdí na to, jak jsou prý intelektuálně nestranní. Hlásí se k střízlivosti názorů, podle níž jsou všechny teorie svou hodnotou nebo významem rovnocenné, dokud nové objevy nedokáží, že věci se mají jinak.

Paradoxní na vědcích, kteří tuto představu o sobě přijímají s naprostou samozřejmostí, je to, že si neuvědomují, že z nesčetných lidských chyb je pro ně nesmiřitelnou Nemesis předsudek, jemuž mohou podlehnout stejně dobře jako kdokoli jiný. Když vědec stane před problémem, bude automaticky usilovat o takové řešení, které dokáže jeho nejuctívanější teze - nebo které si tyto teze podle něj žádají. Podobně jako spousta obyčejných smrtelníků i on věří, že "u poslední analýzy" se nakonec prokáže, že mechanismy, vycházející z jeho oblíbených teorií, měly ten rozhodující a zásadní vliv.

Jen si vzpomeňme na přehnaný význam, který jsme ještě nedávno přisuzovali teorii psychoanalýzy. Sigmund Freud hlásal, že vše, co kdy v životě uděláme, má nějaký význam či dosah. Teoretická schémata se tak dostala mimo všední chápání.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/lAXBPr9/cs;