O pošetilosti vědy

Vědci jsou obrovsky hrdí na to, jak jsou prý intelektuálně nestranní. Hlásí se k střízlivosti názorů, podle níž jsou všechny teorie svou hodnotou nebo významem rovnocenné, dokud nové objevy nedokáží, že věci se mají jinak.

Paradoxní na vědcích, kteří tuto představu o sobě přijímají s naprostou samozřejmostí, je to, že si neuvědomují, že z nesčetných lidských chyb je pro ně nesmiřitelnou Nemesis předsudek, jemuž mohou podlehnout stejně dobře jako kdokoli jiný. Když vědec stane před problémem, bude automaticky usilovat o takové řešení, které dokáže jeho nejuctívanější teze - nebo které si tyto teze podle něj žádají. Podobně jako spousta obyčejných smrtelníků i on věří, že "u poslední analýzy" se nakonec prokáže, že mechanismy, vycházející z jeho oblíbených teorií, měly ten rozhodující a zásadní vliv.

Jen si vzpomeňme na přehnaný význam, který jsme ještě nedávno přisuzovali teorii psychoanalýzy. Sigmund Freud hlásal, že vše, co kdy v životě uděláme, má nějaký význam či dosah. Teoretická schémata se tak dostala mimo všední chápání.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/lAXBPr9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.