Lynčování Libye

NEW YORK – Mnozí lidé by řekli, že plukovník Muammar Kaddáfí dostal, co si zasloužil. Kdo s čím zachází, tím také schází.

Libyjský tyran s radostí umožňoval mučení či zabíjení svých odpůrců nebo kohokoliv, kdo se mu znelíbil. Zdá se tedy namístě, že zemřel jako oběť spontánního násilí. Poté, co ho odchytili ve špinavé odvodňovací rouře, ho lynčující dav vystavil jako krvavou trofej, bil ho a nakonec zastřelil. To vše se stalo v jeho rodné Syrtě. Jistě, je to primitivní spravedlnost, ale jak jinak se dala vykonat spravedlnost na masovém vrahovi?

Bez ohledu na osobnost oběti je přesto na lynčování cosi hluboce znepokojivého. Ještě v době, kdy rozradostněné davy v Syrtě a Tripolisu oslavovaly despotovu smrt, vyjadřovaly jiné hlasy pochybnosti nad podobou jeho ponižujícího konce. Francouzský veřejný intelektuál Bernard-Henri Lévy, který libyjskou revoluci s notnou dávkou narcistického fanfarónství podporoval, napsal, že lynčování Kaddáfího „znečistilo základní morálnost“ lidové vzpoury.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/hB37RBv/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.