10

Vedlejší ztráty evropské záchrany

MNICHOV – Eurozóna dnes zažívá šestý rok krize – a šestý rok snahy Evropské centrální banky a mezinárodního společenství o její ukončení. Politici se v jejím rámci nechávají vlákat do pasti plíživého intervencionismu, který slovy britského premiéra Davida Camerona může změnit eurozónu „k nepoznání“ a jenž porušuje základní evropská ekonomická a politická pravidla.

Nejnovější požadavek, který hlasitě vyslovil francouzský prezident François Hollande, vyzývá ECB k manipulaci s měnovým kurzem. Hollandea děsí rychlé zhodnocování eura, jež posílilo z 1,21 dolaru na konci července 2012 na 1,36 dolaru počátkem února letošního roku. Sílící směnný kurz vyvíjí další tlak na chatrné jihoevropské ekonomiky i na ekonomiku francouzskou a dál podkopává jejich už tak nízkou konkurenceschopnost.

Levné úvěry umožněné eurem nafoukly v jižní Evropě inflační ekonomickou bublinu, která po vypuknutí finanční krize praskla. Úvěrové podmínky se prudce zhoršily a zůstaly jen notně předražené a na kost okrájené ekonomiky, které se staly přehnaně závislými na zahraničních financích.

Francouzská ekonomika zase trpí proto, že její zákazníci na jihu Evropy mají potíže. Podle studie Goldman Sachs by Francie musela devalvovat měnu přibližně o 20% oproti průměru eurozóny a zhruba o 35% oproti Německu, aby obnovila trvalou udržitelnost svého vnějšího dluhu.