0

Hranice soběstačnosti

Být prezidentem africké země není snadné. Moje vláda byla zvolena ve svobodných volbách před rokem a půl. Žádné líbánky na nás nečekaly. Čekala na nás katastrofická hospodářská situace: nekontrolovatelná inflace, neudržitelně vysoké úrokové sazby, zhroucená měna a všude kolem nedůvěra.

V těchto podmínkách učinila moje vláda rychle několik neúprosných rozhodnutí. Slíbili jsme, že budeme utrácet jen tolik, kolik máme nebo můžeme racionálně předpokládat, že mít budeme. Opatrně a pragmaticky jsme přistoupili k řízení směnného kurzu naší měny a našich dalších měnových záležitostí, díky nimž se do jisté míry naše země stabilizovala.

Mohl bych se těmito drobnými úspěchy holedbat, ovšem Ghana potřebuje více než drobné úspěchy. Ghana byla prvním subsaharským státem, který získal nezávislost nad koloniální mocností. To bylo v roce 1957. Průměrný příjem na jednoho obyvatele mé země je dnes ale nižší než v 60. letech, tedy v prvních deseti letech nezávislosti. Mnoho ghanských rodin žije z méně než jednoho dolaru na den. Vysoká rychlost růstu obyvatelstva zahlcuje ghanské školy a nemocnice. Endemické choroby jsou hrozbou pro nás pro všechny, ale především pro naše děti.

Částečnou vinu za tento stav musíme přijmout my sami. Moje země si musí uvědomit, že zhoubou našeho veřejného a hospodářského života je korupce a že ji je třeba vymýtit. Korupce zamlžuje pravdu a narušuje důvěru a nadšení spřátelených zemí. Víme, že boj proti korupci není nic snadného, ale bojovat jsme proti ní začali a uděláme maximum pro to, abychom její projevy co nejvíce omezili.