Meze právního imperialismu

„Ze všeho nejdřív zabijeme všechny právníky,“ píše Shakespeare ve svém Jindřichu VI. Dnes se naopak zdá, jako by první věcí, na kterou myslí země, které chtějí zbohatnout, bylo dovézt tucty právníků z ciziny. Bývalé komunistické země ucházející se o členství v Evropské unii musejí v současné době harmonizovat své právní předpisy s legislativou EU. Tento přerod je tak náročný a všeobjímající, že nezřídka připomíná „legislativní tornádo“.

Přejímání zákonů a právních standardů vévodí snahám bývalých komunistických zemí připojit se k Západu. Zahraniční odborníci pomáhali při vypracovávání konceptů modelových zákonů a revidovali návrhy zákonů během celé jelcinské éry v Rusku. Jiní nezasvěcenci asistovali při navrhování postkomunistické ústavy na Ukrajině, stanov centrální banky v Estonsku, režimu zabezpečených transakcí v Polsku anebo právních předpisů o cenných papírech v Bulharsku.

Import propracovaných zákonů však nezačal až po pádu komunismu. Právní transpozice jsou staré jako právo samo. K nejrozsáhlejším transpozicím práva docházelo v době, kdy evropské mocnosti ještě ovládaly celou planetu. Po 2. světové válce začaly s „právním a rozvojovým hnutím“ Spojené státy; jejich cílem bylo podpořit všeobecný růst a zpomalit šíření komunismu ve světě. Právní reformy v bývalém socialistickém táboře pak představovaly druhý směr tohoto hnutí. V tomto případě však už Evropa nedominovala, nýbrž soupeřila se Spojenými státy o právní vliv na Východě.