0

Mantinely bonapartismu

PAŘÍŽ – Francie se po čtyřech desetiletích vrátila do jednotného vojenského velení NATO. Prezident Nicolas Sarkozy jedním tahem podetnul jeden z pilířů francouzské politiky – a jeden z odkazů Charlese de Gaulla, zakladatele Sarkozyho vlastní politické strany.

Rozhodnutí je v souladu se způsobem, jímž Sarkozy vládne už od svého zvolení v roce 2007. Ať už usiluje o reformu francouzského soudního systému, překresluje správní mapu, navrhuje novou alianci středomořských států anebo budí dojem, že chce skoncovat s dvojznačnou francouzskou zahraniční politikou souhlasu nesouhlasu se Spojenými státy, Sarkozy je nesmírně ctižádostivý.

Problém tkví v tom, že až příliš mnoho Sarkozyho rozhodnutí se ukazuje jako kroky ryze symbolické jako nešťastná Středomořská unie, špatně koncipované jako reforma soudnictví, proti níž se staví prakticky celá právnická obec, nebo nepokrytě vypočítavé jako správní reforma, jíž se tak nějak podařilo zrušit jen ty odbory a regionální samosprávy, které ovládali opoziční socialisté.

Značná část Sarkozyho vládnoucí UMP už s jeho metodou rozhodování začala čím dál otevřeněji vyjadřovat nespokojenost. Místo aby poskytoval seriózní prostor pro rozhodování svému ministerskému předsedovi Françoisi Fillonovi nebo jeho kabinetu, Sarkozy si fakticky uzurpoval téměř všechny mocenské páky pro sebe a své poradce v Elysejském paláci.