0

Poučení z fotbalového mistrovství světa

Letošní mistrovství světa znovu potvrdilo, že fotbal je nejen nejpopulárnějším sportem na světě, ale že je zároveň pravděpodobně nejglobalizovanějším povoláním. Je nemyslitelné, že by se brazilští, kamerunští či japonští lékaři, počítačoví experti, dělníci nebo bankovní úředníci mohli přesouvat z jedné země do druhé tak snadno jako brazilští, kamerunští či japonští fotbalisté.

Fotbalový tým londýnského Arsenalu se například skládá výhradně z cizinců, a to včetně francouzského trenéra. Dokonce ani kapitánská páska již není vyhrazena domácím hráčům: kapitánem Arsenalu je Francouz Thierry Henry, jako kapitán AC Milán často nastupoval Ukrajinec Andrej Ševčenko, který bude v příští sezoně oblékat dres anglického mistra Chelsea, a Argentinec Christian Zanetti se zhostil kapitánské role v milánském Interu. Desítky Jihoameričanů a Afričanů hrají také v lize ruské, turecké či polské, stejně jako v různých jihoevropských soutěžích.

Díky fotbalu si tak můžeme udělat obrázek, jak by vypadala skutečná globalizace na trhu práce. Ve fotbale stejně jako u jiných povolání existovala omezení mobility pracovních sil výlučně na poptávkové straně. S výjimkou komunistických zemí neuvaloval nikdo na pohyb hráčů žádné limity. Poptávková strana byla naopak silně regulována v podobě pravidla, že kluby nesmějí v jednom zápase postavit více než dva zahraniční hráče.

„Případ Bosman“ pojmenovaný podle belgického fotbalisty, který úspěšně napadl uplatňování tohoto pravidla u hráčů z členských zemí Evropské unie, nahlodal toto omezení jako první. K jeho úplnému odstranění došlo na nátlak nejbohatších evropských klubů, které požadovaly volnou ruku při angažování nejlepších hráčů, ať už přicházejí odkudkoliv.