15

Pokřivené americké volby

PRINCETON – Mnoho, ne-li většina lidí po celém světě si nad opětovným zvolením amerického prezidenta Baracka Obamy oddechla úlevou. Průzkum BBC World Service provedený ve 21 zemích odhalil silné preference pro Obamu všude na světě s výjimkou Pákistánu. Kvůli radosti z výsledku voleb bychom však neměli být slepí k faktu, že volby nesplňovaly řadu etických měřítek pro demokratický výběr kandidátů.

Podle odhadu amerického Centra pro vnímavou politiku přesáhly výdaje za volby – do prezidentského úřadu a do Kongresu, a to v součtu výdajů vnějších skupin, jednotlivých kandidátů a jejich politických stran – částku 6 miliard dolarů. To činí z amerických voleb v roce 2012 nejdražší volby, jaké se kdy konaly.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Velká část těchto výdajů přitom putovala pouze na to, aby se obě znesvářené strany navzájem negovaly. Z toho mají prospěch reklamní agentury a média, avšak nikdo jiný – a rozhodně ne samotné strany nebo diváci, kteří jsou bombardováni inzercí, zvláště pokud žijí v nerozhodnutých státech, o které se vede tvrdý boj. Lze jen těžko uvěřit, že například částka 200 milionů dolarů by na dostatečné informování voličů o politice jednotlivých kandidátů nestačila.

Při tomto scénáři by výdajové limity vedly k úspoře zhruba 5,8 miliard dolarů. A kdyby se tyto limity zkombinovaly s veřejným financováním předvolebních kampaní, přispěly by také k tomu, aby volby splňovaly důležité etické měřítko, neboť by upřely bohatým subjektům nepřiměřeně velký vliv na výsledek, a tím i na následné počínání prezidenta a Kongresu.

Nikdo skutečně neočekává, že politická inzerce poskytne občanům informace potřebné k tomu, aby náležitě vyhodnotili klady kandidátů. V případě prezidentských voleb by však alespoň praxe odvysílat tři televizní debaty kandidátů obou velkých stran měla představovat příležitost, jak tyto otázky důkladně probrat. Poslední debaty bohužel tento cíl nesplnily.

Vezměme si například poslední říjnovou debatu, která se měla zaměřit na zahraniční politiku. USA už možná nejsou nesporným světovým lídrem, jímž byly deset let po rozpadu Sovětského svazu, ale přesto dál hrají v mezinárodních otázkách životně důležitou roli. Obama označil USA za „nepostradatelný stát“ a tento popis stále platí, zčásti i proto, že americké vojenské výdaje jsou vyšší než výdaje devíti následujících zemí dohromady – a pětkrát vyšší než vojenské výdaje Číny coby druhé země v tomto žebříčku.

Bohužel se nekonala žádná seriózní diskuse o podmínkách, za nichž by bylo správné tuto vojenskou moc použít. Oba kandidáti dali najevo, že se nestavějí za vojenskou intervenci, která by zabránila syrské vládě zabíjet další své občany, ale ani jeden kandidát nebyl ochoten říci, kdy by byl připraven přijmout zodpovědnost za ochranu občanů, na něž zaútočí vlastní vláda nebo kteří se stanou terčem útoku jiných ozbrojených sil a jejich vláda není ochotna nebo schopna takový útok potlačit.

Oba kandidáti prohlásili, že budou podporovat Izrael a nedopustí, aby Írán vyvíjel jaderné zbraně, ale nekonala se žádná diskuse o řešení izraelsko-palestinského konfliktu ani o podmínkách, za nichž by země disponující jadernými zbraněmi mohly mít právo použít sílu, aby zabránily dalším zemím ve vývoji těchto zbraní.

To, o čem se v zahraničně-politické debatě kandidátů nediskutovalo, tedy bylo podstatnější než to, o čem se diskutovalo. Celá diskuse se zaměřila na region táhnoucí se od Libye po Írán. O Číně padla zmínka jen v souvislosti s jejím údajným „podváděním“ v oblasti obchodu a měnové politiky. Témata jako potíže eurozóny a vztahy s Ruskem si nezískaly vůbec žádnou pozornost. Netřeba dodávat, že ani jeden z kandidátů nepokládal za prospěšné předložit návrh pomoci více než miliardě lidí žijících v extrémní chudobě.

Nejvážnějším opominutím však byly klimatické změny. Nejblíže se Obama dostal k tomuto tématu ve chvíli, kdy hovořil o „energetické nezávislosti“, což znamená zbavit se odkázanosti na ropu z Blízkého východu. To si samozřejmě přeje každý vlastenecky založený Američan.

Obama se také zmínil, že zvýšil nároky na palivovou úspornost automobilů v USA a investoval do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární a větrná energie. Když však Romney hovořil o zvýšení těžby uhlí, neobtěžoval se Obama poukázat na skutečnost, že oxid uhličitý uvolňující se při výrobě elektrické energie z uhlí už dnes významně přispívá ke klimatickým změnám, že stále postrádáme technologii výroby „čistého uhlí“ a že zvýšení spotřeby uhlí přinese obrovskou zátěž pro lidi na celém světě.

Teprve ničivý hurikán Sandy přiměl prezidenta ke zmínce o klimatických změnách. Starosta New Yorku Michael Bloomberg poté oznámil, že Obamu podporuje, protože má v otázce klimatických změn lepší politiku. Obama v reakci na to připustil, že klimatické změny představují „hrozbu pro budoucnost našich dětí a my jim dlužíme s tím něco udělat“.

Fake news or real views Learn More

Když byl nyní Obama opětovně zvolen, zůstává otázkou, zda tento dluh našim dětem a po nich nastupujícím generacím skutečně splatí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.