0

Ponaučení z Jižní Afriky

Jižní Afrika nyní začíná přemýšlet o odchodu Thabo Mbekiho, svého druhé prezidenta od konce éry apartheidu, do penze. Nastal tak obzvlášť příhodný okamžik ohlédnout se a zhodnotit úspěchy, povšimnout si nezdarů a snad také porozumět, které prvky našeho přechodu k demokracii by bylo možné uplatnit jinde.

Jedná se o činnost, kterou nejsme my v Jižní Africe zvyklí podnikat, neboť lidé mají sklon se podceňovat. Zdá se, že nevšední úspěchy považujeme za samozřejmost a nepřipisujeme si dostatečné zásluhy. V důsledku toho máme tendenci vidět pomyslný mrak za každým slunečním paprskem; myslíme si, že naše úspěchy mají smysl jen pro nás samotné.

Širší svět ještě plně nedocenil uvážlivě pokojný přechod Jižní Afriky od represe k demokracii. Oni i my si pamatujeme první dny přechodu moci na černošskou většinu, kdy byla většina lidí přesvědčena, že nás zachvátí strašlivé rasové krveprolití.

Bylo to zoufalé údobí, krátké, ale hluboko vryté do našich vzpomínek, kdy bylo běžné nevybíravé zabíjení ve vlacích, taxících, autobusech, údobí masakrů v pravidelných intervalech – Sebokeng, Thokoza, Bišo, Boipatong, vražedná pole v KwaZulu Natal, a to kvůli krvavé rivalitě mezi Africkým národním kongresem a etnickou zulskou Stranou svobody Inkatha.