Jižní Afrika nyní začíná přemýšlet o odchodu Thabo Mbekiho, svého druhé prezidenta od konce éry apartheidu, do penze. Nastal tak obzvlášť příhodný okamžik ohlédnout se a zhodnotit úspěchy, povšimnout si nezdarů a snad také porozumět, které prvky našeho přechodu k demokracii by bylo možné uplatnit jinde.
Jedná se o činnost, kterou nejsme my v Jižní Africe zvyklí podnikat, neboť lidé mají sklon se podceňovat. Zdá se, že nevšední úspěchy považujeme za samozřejmost a nepřipisujeme si dostatečné zásluhy. V důsledku toho máme tendenci vidět pomyslný mrak za každým slunečním paprskem; myslíme si, že naše úspěchy mají smysl jen pro nás samotné.
Širší svět ještě plně nedocenil uvážlivě pokojný přechod Jižní Afriky od represe k demokracii. Oni i my si pamatujeme první dny přechodu moci na černošskou většinu, kdy byla většina lidí přesvědčena, že nás zachvátí strašlivé rasové krveprolití.
Jižní Afrika nyní začíná přemýšlet o odchodu Thabo Mbekiho, svého druhé prezidenta od konce éry apartheidu, do penze. Nastal tak obzvlášť příhodný okamžik ohlédnout se a zhodnotit úspěchy, povšimnout si nezdarů a snad také porozumět, které prvky našeho přechodu k demokracii by bylo možné uplatnit jinde.
Jedná se o činnost, kterou nejsme my v Jižní Africe zvyklí podnikat, neboť lidé mají sklon se podceňovat. Zdá se, že nevšední úspěchy považujeme za samozřejmost a nepřipisujeme si dostatečné zásluhy. V důsledku toho máme tendenci vidět pomyslný mrak za každým slunečním paprskem; myslíme si, že naše úspěchy mají smysl jen pro nás samotné.
Širší svět ještě plně nedocenil uvážlivě pokojný přechod Jižní Afriky od represe k demokracii. Oni i my si pamatujeme první dny přechodu moci na černošskou většinu, kdy byla většina lidí přesvědčena, že nás zachvátí strašlivé rasové krveprolití.