0

Libanonská plná moc

V posledních několika týdnech se libanonští politici z tak rozmanitých uskupení, jako jsou Hizballáh či Křesťanské libanonské síly, střídavě setkávají v rámci akce, jíž se začalo přezdívat „národní dialog“. Jejich prvotním cílem je dosažení konsensu v otázce budoucnosti Libanonu po loňském stažení syrských jednotek. Jejich dialog však také odhalil, do jaké míry libanonskou politiku i nadále utvářejí vnější síly.

Syrský režim prezidenta Bašára Asada si udržuje obrovský vliv na klíčové páky libanonského státu, včetně bezpečnostního a zpravodajského aparátu, armády a soudnictví – nemluvě o spojenectví s vojensky silným Hizballáhem. Ačkoliv se syrští vojáci před rokem stáhli, Asadův režim se s odchodem z Libanonu nikdy nesmířil a snaží se o opětovné zavedení nějaké formy hegemonie nad touto zemí.

Postoj Sýrie komplikuje pokračující vyšetřování Organizace spojených národů, která Damašek viní z účasti na vraždě bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího 14. února 2005. Syrští spojenci Libanonu sice volají po zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi, ale atentát na Harírího to zpochybňuje. Prozatím se libanonské strany dohodly, že neumožní, aby bylo jejich území využíváno jako základna pro jakékoliv případné hrozby syrskému režimu.

Zároveň se Egypt a Saúdská Arábie zoufale snaží zabránit pádu Asadova režimu. Navenek sice podporují vyšetřování OSN, ale v soukromí podněcují, ba přímo nutí libanonskou vládu ke snížení tlaku na Sýrii. Libanonští odpůrci Sýrie takovým požadavkům až dosud odolávali, ale egyptský a saúdský postoj jasně ukazuje, že arabské režimy vedené vlastními zájmy jen zřídkakdy vítají pády svých despotických kolegů.