0

Poslední z neokonů

NEW YORK – Co se stane s neokonzervativci v době, kdy se prezidentské působení George W. Bushe chýlí ke konci? Jen málokdy v dějinách americké politiky měla hrstka knihomolských intelektuálů takový vliv na zahraniční politiku, jaký měli „neokoni“ za vlády Bushe a jeho viceprezidenta Dicka Cheneyho, z nichž ani jeden neproslul hlubokými intelektuálními zájmy. Většina prezidentů doufá, že svému času strávenému v úřadu dodá nějaký zvláštní význam. Teroristické útoky z 11. září 2001 poskytly neokonzervativním intelektuálům příležitost propůjčit svou značku revolučního idealismu Bushově a Cheneyho podniku.

Neokonzervativci, kteří psali do časopisů jako Weekly Standard a využívali řečnických pultíků mozkových trustů typu American Enterprise Institute, nabídli intelektuální podporu invazi do Iráku. Logika americké mise za šířením svobody po celé zeměkouli – jejíž kořeny, jak se tvrdilo, sahají v amerických dějinách až k otcům-zakladatelům – nic menšího nevyžadovala. Námitky evropských a asijských spojenců byly smeteny ze stolu jako staromódní, nenápadité a zbabělé reakce na úsvit nového věku celosvětové demokracie, kterou vynutí nezdolná vojenská moc USA.

Po neokonech se mnoha lidem stýskat nebude. Naposledy o sobě dali vědět v předvolební prezidentské kampani Johna McCaina, mezi jehož zahraničně-politickými poradci figurovalo i několik prominentních členů tohoto bratrstva (většinou mužů). V řadách konzultantů Baracka Obamy si zatím žádný z nich, jak se zdá, velkou přízeň nezískal.

Tak velký vliv, jaký měli neokoni v Bushově éře, je v politické kultuře USA neobvyklý, neboť ta je známa svou skepsí vůči intelektuálním experimentům. Jistá míra přízemnosti v politice není zase tak špatná. Intelektuálové, kteří jsou mimo elitářské rezervace mozkových trustů a univerzit obvykle bezmocní, se někdy nechají až příliš snadno zlákat mocnými vůdci v naději, že ti opravdu uskuteční jejich myšlenky.