0

Jazyk globálního protestu

PRINCETON – Protestní hnutí, která vzplála napříč západní polokoulí od Chile až po Německo, zůstávají dosud překvapivě nedefinovaná a nedostatečně analyzovaná. Někteří lidé o nich hovoří jako o největší globální mobilizaci od roku 1968, kdy se rozlícené masy v jinak velmi odlišných zemích sjednotily kolem podobných problémů. Podle jiných názorů zde naopak nejsme svědky ničeho nového.

Například bulharský politolog Ivan Krastěv prohlásil, že momentálně zažíváme „rok 1968 naruby“. „Tehdy studenti v evropských ulicích dávali najevo touhu žít ve světě odlišném od světa svých rodičů,“ uvedl. „Dnes jsou studenti v ulicích proto, aby dali najevo touhu žít ve světě svých rodičů.“

Tato hnutí se zatím nedočkala názvu ani jasné interpretace. Avšak to, jak sama sebe popíšou – a jak je popíšou analytici –, bude mít významný dopad na to, jakým směrem by se mohla do budoucna ubírat. Zároveň by takové sebepochopení mohlo ovlivnit, jak by na tato hnutí měli obecně reagovat občané.

Rok 1968 proslul přehnanými teoretickými rozbory. Studentští vůdci, jak si většina lidí pamatuje, neustále produkovali zašmodrchané manifesty, které kombinovaly marxismus, psychoanalýzu a teorie o osvobozeneckém boji ve třetím světě. Snadno se však zapomíná na fakt, že i teoreticky nejdychtivější vůdci té doby chápali, že protestní hnutí, která pomohla definovat rok 1968, v konečném důsledku nevzešla z diskusí na studentském semináři.