NEW HAVEN – Přiznávám, že jde o neobvyklý pohled na svět, ale když čtu noviny, neustále žasnu nad rozsahem lidské dobroty. Nejčerstvější příznivá zpráva pochází z Centra pro výzkum bohatství a dobročinnosti při Boston College, které odhaduje, že Američané v roce 2010 darují v individuálních charitativních příspěvcích kolem 250 miliard dolarů, o několik miliard víc než loni.
Lidé dávají cizím lidem vlastní krev, vyjíždějí na humanitární mise do míst jako Haiti nebo Súdán a jinde zase nasazují životy v boji proti nespravedlnosti. Obyvatelé New Yorku si už zase zvykli na články o hrdinech z metra – odvážné duše, které se vrhnou na koleje, aby zachránili spolucestující, kteří tam spadli, a pak se často vytratí, jelikož je pozornost nebo uznání uvádí do rozpaků.
Jako psychologa mě fascinují kořeny a důsledky takové vlídnosti. Některé naše morální postoje a mravní pohnutky jsou plodem biologické evoluce. Ta objasňuje, proč jsme často laskaví k pokrevním příbuzným – tedy k těm, s nimiž sdílíme geny. Dále může vysvětlovat naši mravní příchylnost k těm, koho pokládáme za příslušníky svého nejužšího kmene.
NEW HAVEN – Přiznávám, že jde o neobvyklý pohled na svět, ale když čtu noviny, neustále žasnu nad rozsahem lidské dobroty. Nejčerstvější příznivá zpráva pochází z Centra pro výzkum bohatství a dobročinnosti při Boston College, které odhaduje, že Američané v roce 2010 darují v individuálních charitativních příspěvcích kolem 250 miliard dolarů, o několik miliard víc než loni.
Lidé dávají cizím lidem vlastní krev, vyjíždějí na humanitární mise do míst jako Haiti nebo Súdán a jinde zase nasazují životy v boji proti nespravedlnosti. Obyvatelé New Yorku si už zase zvykli na články o hrdinech z metra – odvážné duše, které se vrhnou na koleje, aby zachránili spolucestující, kteří tam spadli, a pak se často vytratí, jelikož je pozornost nebo uznání uvádí do rozpaků.
Jako psychologa mě fascinují kořeny a důsledky takové vlídnosti. Některé naše morální postoje a mravní pohnutky jsou plodem biologické evoluce. Ta objasňuje, proč jsme často laskaví k pokrevním příbuzným – tedy k těm, s nimiž sdílíme geny. Dále může vysvětlovat naši mravní příchylnost k těm, koho pokládáme za příslušníky svého nejužšího kmene.