Kaliningradská otázka

Posledních dvanáct let téměř celé Pobaltí prosperuje. Demokracie a ekonomický růst posílily svobodu a prosperitu většiny jeho obyvatel. Estonsko, Polsko, Litva a Lotyšsko dospěly od socialistické stagnace až k branám Evropské unie. Petrohrad se otevřel světu a vzkvétá. Všechny postkomunistické pobaltské země a regiony postupně vybudovaly hospodářskou strukturu, nezbytnou k modernizaci a rozvoji společnosti a zvyšování životní úrovně jejich obyvatel.

Všechny, s výjimkou jedné. Ministerská schůzka, která se bude tento týden konat v Petrohradě, by měla být jen počátkem intenzivního a společného úsilí vyřešit otázku Kaliningradu. Kaliningradská oblast se topí v korupci a beznaději a je politováníhodnou baštou zaostalosti uprostřed relativně úspěšného regionu. Je kromě toho poznamenána nejvyšším počtem nakažených virem HIV v Evropě a překvapivě vysokou narkomanií.

Historie se mírně řečeno s Kaliningradem nijak nemazlila. Sovětský svaz zabral tuto enklávu Německu na konci druhé světové války a formální vliv nad ní získal v roce 1946. Proměnil město v základnu baltské flotily námořnictva Rudé armády a až do roku 1989 ji odřízl od okolního světa. Původní německé obyvatelstvo, které svůj domov nazývalo Königsberg, bylo vyhnáno a jeho hluboce zakořeněná kultura a instituce byly nahrazeny vlnami přistěhovalců, které sem Sovětský svaz přesídlil a dodnes izoloval ve jménu dnes už zkrachovalé sovětské ideologie.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/SWjXQPP/cs;