Japonský mýtus

BRUSEL – První dekáda tohoto století začala takzvanou internetovou bublinou. Když praskla, centrální banky rázně zakročily s cílem uvolnit měnovou politiku, aby předešly vleklému období pomalého růstu ve stylu Japonska. Jenže delší období nízkých úrokových sazeb, které po recesi roku 2001 následovalo, přispělo namísto toho ke vzniku další bubliny, tentokrát v realitách a úvěrech.

Po prasknutí druhé bubliny během jediného desetiletí centrální banky opět rychle reagovaly a téměř všude snížily sazby na nulu (či téměř na nulu). Federální rezervní sytém Spojených států se ve snaze urychlit zotavení dokonce nedávno pustil do bezprecedentního kola „kvantitativního uvolňování“. Stěžejním argumentem byla opět nutnost zabránit opakování japonské „ztracené dekády“.

Tvorbě politik často dominují jednoduchá „ponaučení“ z hospodářských dějin. Jenže ponaučení z případu Japonska je do velké míry mýtus. Základem děsivého příběhu o Japonsku je to, že tamní HDP rostl v uplynulém desetiletí průměrným ročním tempem pouhých 0,6 %, oproti 1,7 % v USA. Rozdíl je sice mnohem menší, než se obvykle předpokládá, ale tempo růstu ve výši 0,6 % skutečně na první pohled budí dojem ztracené dekády.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/vg0ABaT/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.