0

Irácká veřejnost promlouvá

Většinu toho, co si myslíme o Iráku, utvářejí dennodenní násilnosti, které zamořují zemi. Zpravodajští a vojenští analytici debatují, do jaké míry je násilí způsobeno přítomnosti cizinců, přestože se všeobecně připouští, že většinu útoků lze přisoudit tomu, co američtí představitelé označují za „živly bývalého režimu“, přičemž hlavní pilíř odporu představuje irácká sunnitská komunita. Ta za Saddáma Husajna ovládala Irák, a přestože počet sunnitů nedosahuje ani čtvrtiny celkové populace, tvrdí se, že bojují proto, aby zájmy jejich komunity „nepřeválcovali“ většinoví šíité a také Kurdové, výrazná etnická skupina soustředěná na severu země.

Koncem loňského roku jsem se stal organizátorem velkého celostátního výzkumu iráckého veřejného mínění, který odhalil složitost vztahů mezi jednotlivými komunitami v zemi. Iráčané s odlišným etnickým či náboženským zázemím se vskutku rozcházejí v názoru na mnoho otázek, ale současně sdílejí svou národní identitu a také touhu po demokracii.

Na úvod jsme Iráčany požádali, aby se zamysleli nad Saddámovým pádem: Je na tom bez něj Irák lépe? Mezi sunnity si to myslelo pouhých 23% občanů. V případě šíitů však vidělo lepší Irák bez Saddáma plných 87% respondentů. Kurdové pak toto číslo ještě překonali, když 95% jich hovořilo o zlepšení.

Současně chtěla být drtivá většina Kurdů, sunnitů i šíitů – více než osm lidí z deseti – pokládána především za Iráčany a věřila, že „Irák bude lepší společností, pokud se k sobě lidé budou chovat jako Iráčané“. Převážná většina rovněž schvalovala pro Irák demokratický systém.