Intervenční syndrom

Kosovo bývá často vydáváno za zkušební případ konceptu „humanitární“ intervence. Jak ovšem Irák zabředává do chaosu, diplomaté a vedoucí představitelé z celého světa si znovu kladou otázku, zda a kdy je patřičné, aby aliance států či mezinárodní společenství jako celek zasahovaly, pokud se nějaký svrchovaný stát zdá neschopen či neochoten bránit své občany před genocidou, válečnými zločiny nebo etnickými čistkami.

V centru této diskuse stojí takzvaná doktrína „zodpovědnosti chránit“. Jako ombudsman v Kosovu, jehož jmenovala Organizace spojených národů, mám v posledních pěti letech jedinečnou příležitost sledovat důsledky této doktríny po zásahu NATO v bývalé Jugoslávii v roce 1999. Kosovo se následně stalo mezinárodním experimentem v budování společnosti pod vedením Prozatímní správní mise OSN v Kosovu (UNMIK).

Experiment je zde správný výraz. Kosovo se totiž stalo Petriho miskou mezinárodní intervence. Jako člověk, který v Kosovu žije a pracuje dost dlouho na to, aby viděl dosavadní výsledek, tvrdím, že podobné experimenty vyžadují další zkoumání.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/UfE0KbI/cs;