0

Nevyhnutelnost čínské demokracie

Před patnácti lety protestoval Fang Chung-in na náměstí Tchien-an-men. Před několika roky moderoval v Pekingu jeden z nejpopulárnějších televizních pořadů v Číně, kde každý týden testoval trpělivost úřadů. Dnes řídí čelní šanghajskou televizní stanici Dragon TV a reklamy s ním visí na městských mrakodrapech.

Chu Šu-li patří do stejné generace: tato novinářka, kterou časopis Economist označuje za „nejnebezpečnější ženu v Číně", odešla z prvního zaměstnání ve stranickém tisku na post editorky obchodního magazínu Caijng , jenž přináší články o korupci a odhaluje nekalé praktiky podnikatelů a veřejných činitelů.

Bylo by ovšem chybou vykládat si tyto experimenty se svobodným tiskem jako příznak, že se v Číně blíží demokracie. Strana umožňuje časopisu Caijng odhalovat korupci, poněvadž to přispívá k boji proti nejzávažnější nemoci současné Číny. „Prvním občanským právem je vybřednout z chudoby," tvrdí Jung-tchu Lung, jeden z čínských vyjednavačů při Světové obchodní organizaci. „Za patnáct let jsme zbavili chudoby 200 milionů lidí; 700 milionů Číňanů má dnes přístup k elektřině, což byl před patnácti lety nepoznaný luxus. Proto je naší prioritou růst: vše ostatní je, po pravdě řečeno, méně důležité."

Růst ovšem neznamená pouze zbavovat lidi chudoby. Před pětadvaceti lety existovala v Číně rovnostářštější společnost než ve Švédsku; dnes v zemi panuje obrovská nerovnost mezi městy a venkovem, mezi západními provinciemi a provinciemi na tichomořském pobřeží a také uvnitř měst, která přitahují neutuchající proud bývalých rolníků hledajících práci. Distribuce příjmů v Číně tak dnes připomíná spíše Brazílii než Švédsko.