11

Past nerovnosti

WASHINGTON – Samp#160;přibývajícími důkazy, že se vamp#160;mnoha koutech světa zvyšuje nerovnost příjmů, si tento problém získává stále větší pozornost akademiků i politiků. Například ve Spojených státech se podíl nejbohatšího jednoho procenta obyvatel na celkových příjmech od konce 70. let více než zdvojnásobil zamp#160;přibližně 8% ročního HDP na nedávných více než 20%, což je úroveň, které bylo naposledy dosaženo ve 20. letech minulého století.

Existují sice etické i sociální důvody, proč se nerovnosti obávat, avšak ty nemají mnoho společného samp#160;makroekonomickou politikou jako takovou. Na počátku dvacátého století ovšem lidé tuto vazbu spatřovali: kapitalismus, tvrdili někteří, má kvůli rostoucí koncentraci příjmů sklon generovat chronickou slabost efektivní poptávky, což vede kamp#160;přebytku úspor, poněvadž velmi bohatí lidé hodně spoří. To může rozpoutat „obchodní války“, protože státy se vamp#160;takovém případě snaží najít větší poptávku vamp#160;zahraničí.

Od konce 30. let však tento argument ochaboval, neboť západní tržní ekonomiky po druhé světové válce rychle rostly a distribuce příjmů začala být rovnoměrnější. Existovaly sice hospodářské cykly, ale neobjevila se žádná patrná tendence kamp#160;chronické slabosti poptávky. Krátkodobé úrokové sazby, řekla by většina makroekonomů, se vždy dají nastavit tak nízko, aby vedly kamp#160;rozumné míře nezaměstnanosti a poptávce.

Dnes, kdy je nerovnost opět na vzestupu, se však znovu vynořily argumenty spojující koncentraci příjmů samp#160;makroekonomickými problémy. Bývalý hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Raghuram Rajan, který dnes působí na Chicagské univerzitě, ve své nedávné oceněné knize Fault Lines (Zlomové linie) přesvědčivě popisuje spojitost mezi nerovností příjmů a finanční krizi zamp#160;roku 2008.