Úžasné mizející aktivum

ŘÍM – Kdysi na konci 80. let jsem se zúčastnila konference o „řízení tržeb“ čili o umění určit cenu sedadla v letecké lince tak, aby se maximalizoval výnos. S příliš vysokou cenou neprodáte, s příliš nízkou zase dostanete míň, než jsou lidé ochotni zaplatit. Většina řečníků pocházela z leteckého průmyslu, který už znal své fígle. Mnoho posluchačů podnikalo v hoteliérství; ti se teprve učili. Jako zákaznice jsem měla pocit, jako bych pronikla na strategickou poradu nepřítele.

Jak běžely roky, sledovala jsem, jak další a další trhy pochytávají dvě související koncepce: časově založené určování cen a efektivnější využívání takzvaných „mizejících aktiv“ neboli investičních statků, které zajišťují příjmy, jen když se spotřebovávají. V dřívějších dobách, před nástupem počítačů, bylo těžké komplikované určování cen řídit – ostatně stejně jako oslovit vhodné zákazníky s konkrétními časově a místně založenými nabídkami. Hotely a aerolinie byly zvláštním případem: jejich podnikání na sdíleném využívání investičního majetku závisí.

Samozřejmě, některé firmy využívají jednoduchých forem určování cen podle denní či roční doby. Bereme za samozřejmost, že kluby péče o zdraví si účtují víc za členství, které zahrnuje vstup v nejfrekventovanějších hodinách. Obecně ale platí, že aktivum je aktivum, a stále ještě lze zaslechnout stížnosti lidí, kteří nedokážou pochopit, proč ten člověk, který vedle nich seděl v letadle, zaplatil za letenku míň.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/U8102DG/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.