Úžasné mizející aktivum

ŘÍM – Kdysi na konci 80. let jsem se zúčastnila konference o „řízení tržeb“ čili o umění určit cenu sedadla v letecké lince tak, aby se maximalizoval výnos. S příliš vysokou cenou neprodáte, s příliš nízkou zase dostanete míň, než jsou lidé ochotni zaplatit. Většina řečníků pocházela z leteckého průmyslu, který už znal své fígle. Mnoho posluchačů podnikalo v hoteliérství; ti se teprve učili. Jako zákaznice jsem měla pocit, jako bych pronikla na strategickou poradu nepřítele.

Jak běžely roky, sledovala jsem, jak další a další trhy pochytávají dvě související koncepce: časově založené určování cen a efektivnější využívání takzvaných „mizejících aktiv“ neboli investičních statků, které zajišťují příjmy, jen když se spotřebovávají. V dřívějších dobách, před nástupem počítačů, bylo těžké komplikované určování cen řídit – ostatně stejně jako oslovit vhodné zákazníky s konkrétními časově a místně založenými nabídkami. Hotely a aerolinie byly zvláštním případem: jejich podnikání na sdíleném využívání investičního majetku závisí.

Samozřejmě, některé firmy využívají jednoduchých forem určování cen podle denní či roční doby. Bereme za samozřejmost, že kluby péče o zdraví si účtují víc za členství, které zahrnuje vstup v nejfrekventovanějších hodinách. Obecně ale platí, že aktivum je aktivum, a stále ještě lze zaslechnout stížnosti lidí, kteří nedokážou pochopit, proč ten člověk, který vedle nich seděl v letadle, zaplatil za letenku míň.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/U8102DG/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.