10

Patent na rozum indického soudu

NEW YORK – Odmítnutí indického nejvyššího soudu potvrdit patent na Gleevec, komerčně veleúspěšný lék proti rakovině, který vyvinul švýcarský farmaceutický gigant Novartis, je dobrou zprávou pro mnoho Indů trpících rakovinou. A budou-li příkladu Indie následovat i další rozvojové země, pak to bude dobrá zpráva i pro lidi v těchto zemích: větší množství peněz se bude moci vynakládat na uspokojování jiných potřeb, ať už jsou to boj proti AIDS, zajišťování vzdělání nebo investice umožňující hospodářský růst a potírání chudoby.

Indické rozhodnutí však současně znamená méně peněz pro velké nadnárodní farmaceutické firmy. Není tedy překvapením, že tyto firmy a jejich lobbisté reagovali mimořádně emotivně: rozhodnutí podle nich ničí motivaci k inovacím, a tím zasadí vážnou ránu veřejnému zdraví na celém světě.

Taková tvrzení jsou notně přehnaná. Z ekonomického i sociálně-politického hlediska je rozhodnutí indického soudu veskrze logické. Navíc je to jen lokalizovaná snaha o nalezení nové rovnováhy v globálním režimu duševního vlastnictví, který je silně vychýlený ve prospěch zájmů farmaceutických firem na úkor společenského prospěchu. Mezi ekonomy dokonce sílí konsensus, že současný režim duševního vlastnictví ve skutečnosti dusí inovace.

Dopad silné ochrany duševního vlastnictví na společenský prospěch se už dlouho považuje za nejednoznačný. Příslib monopolních práv může podněcovat inovace (přestože k nejvýznamnějším objevům, jako byl například objev DNA, obvykle dochází na univerzitách a ve vládou financovaných výzkumných laboratořích a tyto objevy jsou závislé na jiných podnětech). Často to však s sebou nese i značné nevýhody: vyšší ceny pro spotřebitele, utlumení dalších inovací v důsledku omezeného přístupu k poznatkům a v případě život zachraňujících léků také úmrtí všech lidí, kteří si nemohou dovolit zaplatit za inovace, jež by je mohly zachránit.