5

Nemorální výsledek morální teorie

PRINCETON – Je vždy nesprávné ukončit nevinný lidský život? Mnoho filozofických obhájců římskokatolické tradice přírodního zákona tvrdí, že pro tento zákaz neexistují výjimky, přinejmenším pokud je řeč o záměrném a přímém ukončení života, nikoliv o vedlejším následku jiného činu. (Tito morální teoretikové zároveň definují pojem „nevinný“, aby vyloučili nepřátelské bojovníky, pokud je vedená válka spravedlivá).

Když se tento názor zkombinuje – jak je pro katolické učení typické – s tvrzením, že každý potomek lidských rodičů je už od okamžiku početí živou lidskou bytostí, vyplývá z toho, že potrat není nikdy přípustný. Případ dvaadvacetileté ženy ze Salvadoru, kterou média identifikují pouze jako Beatriz, však ukazuje, že absolutnost tohoto názoru se velmi těžko obhajuje.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Beatriz je matkou malého syna a trpí autoimunním onemocněním s názvem lupus a také dalšími komplikacemi. Její první těhotenství bylo velmi obtížné. Poté znovu otěhotněla a lékaři jí řekli, že čím déle její těhotenství potrvá, tím vyšší je pravděpodobnost, že ji zabije.

Pro většinu žen by to bylo samo o sobě dostatečným důvodem k ukončení těhotenství. Beatriz však pro to měla i další silný důvod: její plod trpěl anencefalií, což je nepřítomnost mozkové kůry – části mozku spojované s vědomím.

Téměř všechny děti s tímto postižením brzy po narození zemřou; těch několik málo, které přežije, nedokáže ani reagovat na matčin úsměv. V zemích, kde existují prenatální vyšetření a liberální potratové zákony, se anencefalie stala velmi vzácnou, protože téměř všechny ženy, kterým lékař řekne, že nosí anencefalický plod, se rozhodnou těhotenství ukončit.

Zatímco tradiční římskokatolické evropské země, jako jsou Itálie a Španělsko, liberalizovaly své potratové zákony, Latinská Amerika zůstala pravověrná a zachovává si některá právní omezení, jež patří k nejpřísnějším na světě. V Dominikánské republice loni šestnáctiletá dívka s rakovinou několik týdnů odmítala chemoterapii, protože byla těhotná a lékaři se obávali, že léčba, která jí potenciálně mohla zachránit život, by u ní mohla vyvolat porod. Ačkoliv bylo dívce později umožněno zahájit léčbu, nakonec zemřela ona i plod.

V Salvadoru jsou potraty bez výjimky zakázané. V dubnu požádali Beatrizini lékaři soudy, aby jim umožnily ukončit ze zdravotních důvodů Beatrizino těhotenství, ale jejich žádost byla zamítnuta. A 29. května zamítl Beatrizino odvolání Nejvyšší soud.

Nikomu, komu leží na srdci blaho člověka – nebo i prospívání lidstva obecně – nedává takový výsledek žádný smysl. Potratem anencefalického plodu se ukončí život, který je možná lidský v tom smyslu, že jde o život příslušníka druhu Homo sapiens, avšak je to život, jenž bude mít nulový přínos, neboť novorozenec (pokud bude žít) se nedokáže z ničeho těšit.

Neumožnění Beatriz, aby šla na potrat, navíc obnášelo riziko úmrtí této mladé ženy, která zoufale chtěla žít a měla pro co žít. A také to obnášelo riziko, že její roční syn přijde o matku.

Po rozhodnutí Nejvyššího soudu oznámila salvadorská ministryně zdravotnictví Maria Rodriguezová, že Beatriz dostane svolení k „předčasnému císařskému řezu“, což podle ministryně není potrat, nýbrž „vyvolaný porod“. Zákrok proběhl 3. června; anencefalický novorozenec o pět hodin později zemřel.

Pokud měl být toto lepší výsledek než dřívější ukončení těhotenství, pak lze jen těžko pochopit, pro koho byl lepší. Rozhodně ne pro Beatriz, která stále leží na jednotce intenzivní péče a pro niž jsou dlouhodobé zdravotní následky těhotenství stále nejasné. A v čem prospělo anencefalickému novorozenci, že prožil další dva měsíce života v děloze a poté pět hodin života venku?

Jedním z přehlížených aspektů v diskusi o Beatrizině případu je skutečnost, že táž katolická teorie přírodního zákona, která trvá na tom, že zabití nevinného člověka je vždy nesprávné, zároveň poskytuje základ pro tvrzení, že není nesprávné usmrtit anencefalický plod. Katoličtí filozofové, teologové a bioetikové v bezpočtu textů uvádějí, že je vždy nesprávné zabít nevinnou lidskou bytost, poněvadž na rozdíl od zvířat má „rozumovou podstatu“. Stoupenci zmíněného argumentu zahrnují do tohoto výrazu i jedince, kteří ještě nejsou schopni rozumového uvažování, ale při normálním vývoji tuto schopnost získají.

Použití výrazu „mít rozumovou podstatu“ je velmi široké, snad až příliš široké, když se aplikuje na normální plody. Aplikovat ho i na plod anencefalický vyžaduje učinit další a mnohem pochybnější krok.

Tomáš Akvinský se například nedomníval, že rozumová podstata je přítomna u všech příslušníků druhu Homo sapiens. Věřil, že je nezbytný jistý stupeň vývoje, aby se z lidského zvířete stala bytost s rozumovou podstatou. V případě anencefalického plodu není takový vývoj možný. Nemůže se z něj stát rozumně uvažující bytost.

Fake news or real views Learn More

Z tohoto důvodu se ani ti, kdo věří, že je vždy špatné záměrně usmrtit nevinnou bytost s rozumovou podstatou, neměli stavět proti Beatrizinu právu ukončit těhotenství. Měli se rozhodnout pro humánní řešení, které minimalizuje riziko tragického konce příběhu, jenž byl už tak dost smutný.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.