Světovou ekonomiku čím dál silněji ohrožují nestálé reakce trhů na globální nevyváženosti v době, kdy MMF do velké míry ztratil svůj původní raison d’être coby centrální měnová instituce světa. Toto dvojí dění by mělo Fond motivovat k tomu, aby si nárokoval nový smysl jako světový správce rezerv.
V 60. letech MMF řešil problémy všech hlavních ekonomik a v 80. a 90. letech se vyvinul v krizového manažera rozvíjejících se trhů. Tento úkol je teď ale mnohem těžší, vzhledem k rozměrnosti některých velkých rozvíjejících se ekonomik. Ohnisko finanční nervozity se navíc každopádně přesouvá zpět do stěžejních zemí světové ekonomiky, jako jsou Spojené státy, Velká Británie a Austrálie, které financují rozsáhlé deficity běžného účtu pomocí přebytků z mnohem chudších zemí.
Tyto přebytky jsou odrazem vysokých měr úspor v soukromém i veřejném sektoru v zemích produkujících ropu a v rozvíjejících se asijských ekonomikách. Tyto úspory u nich vyústily v rychlé hromadění zahraničních rezerv. To je ale pro tyto země sotva požehnáním. Jejich rezervy jsou už tak rozsáhlé, že ohlášení i jen drobného posunu v aktivech – řekněme od eur k dolarům – může zahýbat trhy a vyvolat otřesy a paniku. Tak jako u dřívějších rezervních režimů, jež nabízely volbu aktiv (například dolaru, libry a zlata v meziválečném období), je nestabilita systému vlastní.
Světovou ekonomiku čím dál silněji ohrožují nestálé reakce trhů na globální nevyváženosti v době, kdy MMF do velké míry ztratil svůj původní raison d’être coby centrální měnová instituce světa. Toto dvojí dění by mělo Fond motivovat k tomu, aby si nárokoval nový smysl jako světový správce rezerv.
V 60. letech MMF řešil problémy všech hlavních ekonomik a v 80. a 90. letech se vyvinul v krizového manažera rozvíjejících se trhů. Tento úkol je teď ale mnohem těžší, vzhledem k rozměrnosti některých velkých rozvíjejících se ekonomik. Ohnisko finanční nervozity se navíc každopádně přesouvá zpět do stěžejních zemí světové ekonomiky, jako jsou Spojené státy, Velká Británie a Austrálie, které financují rozsáhlé deficity běžného účtu pomocí přebytků z mnohem chudších zemí.
Tyto přebytky jsou odrazem vysokých měr úspor v soukromém i veřejném sektoru v zemích produkujících ropu a v rozvíjejících se asijských ekonomikách. Tyto úspory u nich vyústily v rychlé hromadění zahraničních rezerv. To je ale pro tyto země sotva požehnáním. Jejich rezervy jsou už tak rozsáhlé, že ohlášení i jen drobného posunu v aktivech – řekněme od eur k dolarům – může zahýbat trhy a vyvolat otřesy a paniku. Tak jako u dřívějších rezervních režimů, jež nabízely volbu aktiv (například dolaru, libry a zlata v meziválečném období), je nestabilita systému vlastní.