2

Polovičatý krok MMF

BOSTON – „Co bývalo kacířstvím, uznává se dnes za pravověrnost,“ poznamenal John Maynard Keynes v roce 1944 poté, co pomohl přesvědčit světové lídry, aby nově ustavený Mezinárodní měnový fond umožňoval zachovat regulaci mezinárodních finančních toků jako podstatné právo členských států. V 70. letech však MMF a západní mocnosti začaly s demontáží teorie i praxe regulace globálních kapitálových toků. V 90. letech zašel MMF tak daleko, že se pokusil změnit svou ustavující Dohodu na mandát k deregulaci přeshraničních financí.

Nedávno MMF s velkou slávou přijal nový „institucionální náhled“, který údajně podporuje opětovnou regulaci globálního finančnictví. Konečným cílem, k němuž MMF pevně lne, zůstává finanční liberalizace, ale připouští teď, že ve srovnání s argumentací, na níž stojí volný obchod, se volný tok kapitálu opírá o mnohem chatrnější intelektuální základy.

Konkrétně teď MMF uznává, že liberalizace kapitálových účtů vyžaduje, aby země dosáhly určité úrovně v oblasti finančních a správních institucí, a že řada rozvíjejících se trhů a rozvojových zemí k ní zatím nedospěla. Ještě podstatnější je, že MMF akceptuje, že přeshraniční finanční toky mají vedle přínosů i rizika, zejména prudké přílivové vlny následované jejich náhlým ukončením, což může způsobovat značnou ekonomickou nestabilitu.

Prodralo se mezi novinové titulky, že MMF teď věří, že jednotlivé země by dokonce mohly využívat regulaci kapitálu, přejmenovanou na „opatření upravující kapitálové toky“, bude-li doprovázena měnovými a fiskálními opatřeními, kumulací devizových rezerv a makroprudenční finanční regulací. Ani za takových okolností by úpravy kapitálových toků zpravidla neměly diskriminovat na základě měny.