0

MMF pouští Argentině žilou

Když finanční krize v Argentině vypukla poprvé, přičítal jsem primární odpovědnost Argentině, nikoli mezinárodním institucím, jako je MMF. Dnes, o půl roku později, je nutno váhy odpovědnosti znovu posoudit. Podle poslední analýzy nese hlavní díl odpovědnosti za svůj osud Argentina, ale MMF jí v tom nemálo pomohl. Problém není jen v tom, či především v tom, že MMF poskytl Argentině peníze pozdě. Závažnějším problémem je nedostatek správných úvah, které MMF Argentině předával.

MMF nemá jasnou představu o tom, co by v Argentině měl udělat. A tak stále jen omílá jedno a totéž: ekonomická krize v Argentině je výsledkem daňové marnotratnosti a důsledkem toho, že si vláda žila si nad své poměry a možnosti. MMF poukazuje na to, že by Argentina měla seškrtat rozpočtové výdaje. Teď, kdy se argentinská krize dále zhoršuje, kdy produkce má za tento rok klesnout o 10 až 15 procent a kdy nezaměstnanost den ode dne narůstá, MMF žádá další škrty. Je to něco na způsob léčby, jíž se v 18. století "léčili" pacienti s horečkou: lékaři jim pouštěli žilou, čímž je prakticky ještě více oslabovali a vlastně urychlovali jejich smrt.

Tento přístup bohaté země zavrhly už před sedmdesáti lety, v době velké hospodářské krize. Když se kvůli hluboké bankovní a finanční krizi (jež měla souvislost z kolapsem zlatého standardu) začal hroutit výkon, příjmy z daní v USA a Evropě prudce klesly a konzervativní vlády se škrtáním v rozpočtových výdajích snažily zastavit rozpočtový deficit. S tím, jak se tyto výdaje snižovaly, výkon se dále rozpadal a hospodářská bída se prohlubovala. V roce 1936 John Maynard Keynes dokázal, jak bezvýsledné je pokoušet se vyrovnávat rozpočet uprostřed ekonomické krize.

MMF tuto logiku v Argentině ignoruje. S tragickými důsledky. Prohlubující se rozpočtový deficit Argentiny je především výsledkem jejího ekonomického propadu od roku 1999, nikoli jeho příčinou. Do poloviny roku 1999, kdy země vstoupila do recese, byl deficit relativně mírný. Jistě, rozpočtové plýtvání existuje, ale není příčinou extrémní makroekonomické krize. Recese byla příčinou nikoli rozpočtových výdajů, ale spíše prudkou devalvací brazilského realu z února roku 1999, díky níž ztratilo argentinské peso svou konkurenceschopnost a díky níž investoři (správně, jak se nakonec ukázalo) očekávali podobnou devalvaci i v Argentině.