Vyprahlé srdce Západu

BERLÍN – Je lákavé přirovnat NATO a Evropskou unii k francouzskému a italskému mužstvu na letošním turnaji Euro 2008. Spojuje je v prvé řadě proces „úpadku soutěživosti“. EU a NATO se na poli obrany mohou považovat za potenciální soky nebo doplňující se partnery. Výroky jejich předáků v soukromí ale odhalují pocit všeobecné frustrace.

„Nedaří se nám proměňovat vojenskou přítomnost v politický vliv,“ říká představitel NATO a zní úplně stejně jako zástupci EU komentující úlohu Unie na Středním východě. „Nepodařilo se nám přetavit hospodářskou pomoc v politický vliv,“ žehrají.

Krize, před nimiž teď obě instituce stojí v důsledku irského hlasování proti Lisabonské smlouvě a zhoršení bezpečnosti v Afghánistánu, jsou samozřejmě naprosto odlišné. U obou však nakonec jde o krizi identity. Jak NATO, tak EU byly po dvojím procesu rozšíření nuceny nově definovat svou funkci a promyslet svůj smysl. Z tohoto hlediska může být výzva, jíž čelí NATO, ještě těžší, neboť rozšíření bezpečnostní organizace znamená nejen přijetí nových členů, ale také plnění nových úkolů „mimo území“.

https://prosyn.org/Zv5vNaMcs