Prázdné srdce lékařské vědy

Proč jsou neurovědci, molekulární biologové, genetici a vývojoví biologové – muži a ženy, jejichž objevy navždy změnily to, jak chápeme sami sebe – tak znepokojeni svou budoucností? Krize morálky mezi dnešními badateli v lékařských vědách neplyne z problémů s penězi, ze stadia vývoje, v němž se obor ocitl, ani z úrovně výzkumu, který se provádí, nýbrž z neschopnosti těchto vědců spojovat se do řádných, humánních společenství.

Špatná morálka plyne z nedostatku vlídnosti a slušnosti; jde o selhání zvyklostí a způsobů, ztrátu společenského účelu, úbytek schopnosti nebo vůle rozlišovat správné od nesprávného a pak náležitě jednat. V jádru je špatná morálka pouze důsledkem lhostejnosti lékařských badatelů pohlcených prací v laboratořích, která dovolila, aby pod nimi vyhnily společenské a citové základy jejich oboru.

Zranitelné místo věd, jež se zaměřují na lidské tělo a mysl, spočívá v povinnosti všech vědců zkoumat své soustavy bez citové účasti. V těchto oborech citová nevzrušenost vyžaduje, aby lékařští výzkumníci odhlíželi od své vlastní zranitelnosti duše a těla. Zátěž úsilí o naplnění této nesplnitelné normy chladného zkoumání vlastního údělu vytváří nesnesitelné odtržení badatele těla a duše od duše a těla badatele. Pod touto zátěží vědci v lékařském výzkumu snadno podléhají iluzi, že jejich nástroje a postupy je jaksi zbavily omezenosti duší a těl.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/jFC5r8B/cs;