Prázdné srdce lékařské vědy

Proč jsou neurovědci, molekulární biologové, genetici a vývojoví biologové – muži a ženy, jejichž objevy navždy změnily to, jak chápeme sami sebe – tak znepokojeni svou budoucností? Krize morálky mezi dnešními badateli v lékařských vědách neplyne z problémů s penězi, ze stadia vývoje, v němž se obor ocitl, ani z úrovně výzkumu, který se provádí, nýbrž z neschopnosti těchto vědců spojovat se do řádných, humánních společenství.

Špatná morálka plyne z nedostatku vlídnosti a slušnosti; jde o selhání zvyklostí a způsobů, ztrátu společenského účelu, úbytek schopnosti nebo vůle rozlišovat správné od nesprávného a pak náležitě jednat. V jádru je špatná morálka pouze důsledkem lhostejnosti lékařských badatelů pohlcených prací v laboratořích, která dovolila, aby pod nimi vyhnily společenské a citové základy jejich oboru.

Zranitelné místo věd, jež se zaměřují na lidské tělo a mysl, spočívá v povinnosti všech vědců zkoumat své soustavy bez citové účasti. V těchto oborech citová nevzrušenost vyžaduje, aby lékařští výzkumníci odhlíželi od své vlastní zranitelnosti duše a těla. Zátěž úsilí o naplnění této nesplnitelné normy chladného zkoumání vlastního údělu vytváří nesnesitelné odtržení badatele těla a duše od duše a těla badatele. Pod touto zátěží vědci v lékařském výzkumu snadno podléhají iluzi, že jejich nástroje a postupy je jaksi zbavily omezenosti duší a těl.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/jFC5r8B/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.