Dějiny na konci dějin

Před patnácti lety jsem ve své knize Konec dějin a poslední člověk prohlásil, že chce-li být společnost moderní, neexistuje alternativa k tržnímu hospodářství a demokratickému politickému systému. Samozřejmě že ne všichni chtěli být moderní a ne všichni byli schopni uvést do praxe instituce a politiky, jichž je k fungování demokracie a kapitalismu zapotřebí, ale žádný alternativní systém nemůže přinést lepší výsledky.

Zatímco „Konec dějin“ byl tedy v zásadě argumentem ohledně modernizace, někteří lidé mé pojednání o konci dějin spojují se zahraniční politikou prezidenta George W. Bushe a americkou strategickou hegemonií. Každý, kdo se domnívá, že mé myšlenky vytvářejí intelektuální základ politik Bushovy administrativy, však nevěnoval pozornost tomu, co už od roku 1992 o demokracii a vývoji říkám.

Prezident Bush původně intervenci do Iráku ospravedlňoval na základě Saddámových programů vývoje zbraní hromadného ničení, údajnými vazbami režimu na al-Káidu a také iráckým porušováním lidských práv a nedostatkem demokracie. Poněvadž prvá dvě zdůvodnění se po invazi roku 2003 rozdrolila, administrativa čím dál silněji zdůrazňovala význam demokracie, jak v Iráku a na širším Středním východě, tak jako pohnutku k tomu, co činila.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/3Vjvr8a/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.