Dějiny na konci dějin

Před patnácti lety jsem ve své knize Konec dějin a poslední člověk prohlásil, že chce-li být společnost moderní, neexistuje alternativa k tržnímu hospodářství a demokratickému politickému systému. Samozřejmě že ne všichni chtěli být moderní a ne všichni byli schopni uvést do praxe instituce a politiky, jichž je k fungování demokracie a kapitalismu zapotřebí, ale žádný alternativní systém nemůže přinést lepší výsledky.

Zatímco „Konec dějin“ byl tedy v zásadě argumentem ohledně modernizace, někteří lidé mé pojednání o konci dějin spojují se zahraniční politikou prezidenta George W. Bushe a americkou strategickou hegemonií. Každý, kdo se domnívá, že mé myšlenky vytvářejí intelektuální základ politik Bushovy administrativy, však nevěnoval pozornost tomu, co už od roku 1992 o demokracii a vývoji říkám.

Prezident Bush původně intervenci do Iráku ospravedlňoval na základě Saddámových programů vývoje zbraní hromadného ničení, údajnými vazbami režimu na al-Káidu a také iráckým porušováním lidských práv a nedostatkem demokracie. Poněvadž prvá dvě zdůvodnění se po invazi roku 2003 rozdrolila, administrativa čím dál silněji zdůrazňovala význam demokracie, jak v Iráku a na širším Středním východě, tak jako pohnutku k tomu, co činila.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/3Vjvr8acs