0

Historický význam přijetí Číny do Mezinárodní obchodní organizace

CAMBRIDGE: Před několika dny se Amerika shodla s Evropou na principech ekonomické reformy v Číně, jež by zemi umožnila vstup do Světové obchodní organizace (WTO). To znamená, že by se Čína mohla stát členem této instituce už někdy koncem roku 2000. Díky vstupu Číny do WTO by se 1,3 miliarda lidí – více než jedna pětina obyvatelstva planety – dostala do hlavního proudu světové ekonomiky. Pro čínské vztahy se světem jde o epochální změnu směru, jež navazuje na události z doby před pěti sty lety.

Pro ekonomy a historiky je pozice Číny ve světě již celá léta nepochopitelnou záhadou. Jednoduše řečeno, proč je dnešní Čína tak chudá? Podle standardních cen se hrubý domácí produkt země na osobu pohybuje okolo 3 200 dolarů, zatímco evropské země a USA mají v průměru 25 000 dolarů. Záhada je v tom, že v letech 550 až 1500 našeho letopočtu stála čínská civilizace v čele technologického rozvoje a pravděpodobně také hospodářského blahobytu. Relativní úpadek Číny v posledních pěti stoletích je jedním z nejzajímavějších předmětů studia dnešní historiografie.

Vraťme se o šest století zpátky, do počátku 15. století. Čína se v té době mohla pochlubit technologickými zázraky, které zbytek světa sotva znal: používala kompas, měla výborné navigátory, znala knihtisk, vyráběla ohňostroje a výbušniny. Čínský stát byl tehdy sjednocen už více než 1 500 let; jeho státnictví bylo již značně sofistikované. Čínské umění – například výrobky z porcelánu, které dodnes obdivuje celý svět – je pozoruhodné z hlediska kterékoli doby. Snad největším symbolem těchto úspěchů z počátku 15. století jsou velké námořní výpravy čínského loďstva, v nichž se mezi lety 1405 a 1431 plavily lodě monumentálních rozměrů po trasách z jihovýchodní Asie do Indie a dokonce až na východní pobřeží Afriky, jak dokazují novodobé archeologické nálezy střepin čínského porcelánu na území dnešní Keni a Tanzanie.

Tehdejší vážnost Číny ale postupně upadala v zapomnění. Ať si historikové, politologové i demografové o této historické neznámé říkají, co chtějí. Já osobně si myslím, že problém této země vězí v tom, že se obrátila k světu zády. Ve 30. letech 15. století čínské mořeplavby ustaly, lodě byly rozebrány. Pod hrozbou finančních potíží a vpádů nomádských kmenů ze střední Asie zrušil císařský dvůr všechny námořní výpravy, přestěhoval hlavní město do Pekingu a zahájil období izolace, které trvá do dnešních dnů. Úředními výnosy byly zrušeny doky, uzavřeny přístavy a Číňanům bylo zakázáno opustit pevninu. Obchod se téměř zastavil.