0

Vysoké náklady depresivní nálady

Podle jedné studie Světové zdravotnické organizace je deprese čtvrtým největším zdravotním problémem na světě, měřeno podle počtu zdravých let, které jsou v jejím důsledku zmařeny. Je pravděpodobné, že do roku 2020 se tato nemoc dostane na druhé místo za srdeční onemocnění. Přesto se pro její léčbu či prevenci ani zdaleka nedělá dost.

Studie vedená Sabou Moussavim a zveřejněná minulý měsíc v časopise Lancet rovněž odhalila, že deprese má větší dopad na fyzické zdraví těch, kdo jí trpí, než velká chronická onemocnění typu angíny, cukrovky, artritidy nebo astmatu. Přesto ve stejném čísle Lancetu uvedli badatelé z Univerzity Nového Jižního Walesu Gavin Andrews a Nickolai Titov, že Australané trpící depresí mají mnohem nižší pravděpodobnost, že se jim dostane odpovídající péče, než pacienti s artritidou či astmatem. Tomuto zjištění odpovídají také zprávy z jiných rozvinutých zemí.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Léčba deprese bývá často, byť ne vždy účinná, zatímco lidé trpící neléčenou depresí nemohou žít spokojený a plnohodnotný život. I když se však omezíme na úzké hledisko nákladů a přínosnosti, mají větší investice do léčby deprese smysl.

Studie provedená ve 28 evropských zemích zjistila, že v roce 2004 stála deprese tyto země 118 miliard eur, což je 1% jejich společného HDP. Náklady na léčbu deprese přitom představovaly pouhých 9% z této obrovské částky. Mnohem vyšší byla ztráta v podobě snížené produktivity. Richard Layard z Centra pro hospodářskou výkonnost při London School of Economics prohlásil, že duševní onemocnění jsou největším společenským problémem Velké Británie, který tuto zemi stojí 1,5% HDP. Lord Layard odhaduje, že zatímco dvouletá léčba může stát 750 liber na pacienta, pravděpodobným výsledkem je měsíc práce navíc, který má hodnotu 1880 liber. Layard se přimlouvá spíše za psychoterapii než za medikamentózní léčbu.

Ve Spojených státech zase výzkumný tým vedený Philipem Wangem z Národního institutu duševního zdraví v Rockville ve státě Maryland zveřejnil minulý měsíc obdobné výsledky v časopise Journal of the American Medical Association . Wangův tým provedl nahodilou kontrolní zkoušku, která ukázala, že „depresní screening“ vedený s cílem najít zaměstnance, jimž by léčba mohla prospět, je cenově efektivní, neboť zaměstnavateli snižuje náklady na zdravotní pojištění, zkracuje dobu, kterou zaměstnanci tráví na nemocenské, a zvyšuje jejich produktivitu a schopnost udržet si pracovní místo.

Deprese je nákladná také v rozvojových zemích. Podle nedávného článku, který v časopise Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology uveřejnil Te-wej Chu s kolegy, si deprese vyžádá v Číně náklady ve výši 51 miliard jüanů neboli více než 6 miliard dolarů ročně, vyjádřeno v cenách z roku 2002. Před několika lety pak výzkumný tým vedený Vikramem Patelem uvedl v časopise British Medical Journal , že deprese je běžná rovněž v Zimbabwe, kde bývá často označována šonským výrazem, jenž doslova znamená „příliš mnoho přemýšlení“.

Na celém světě existuje řada lékařů poskytuj��cích primární péči, kteří závažnost deprese podceňují. Mnozí z nich nejsou pro rozpoznávání duševních onemocnění dostatečně kvalifikováni a nemusí být informováni o nejnovějších možnostech léčby. Mnozí pacienti navíc žádnou léčbu nevyhledají, protože duševní choroby stále nesou určité stigma, kvůli němuž se s nimi lidé smiřují obtížněji než s nemocemi fyzickými.

V USA tento problém ještě zhoršily některé zdravotní pojišťovny, když odmítly hradit léčbu duševních nemocí. Nedávné schválení „Zákona o paritě duševního zdraví“ americkým Senátem je proto významným krokem vpřed. Návrh zákona, který ještě musí projít Sněmovnou reprezentantů, požaduje, aby zdravotní pojištění poskytované zaměstnavatelem hradilo léčbu duševních onemocnění v obdobné míře jako všeobecnou zdravotní péči. (Pro 47 milionů Američanů, kteří žádné zdravotní pojištění nemají, bohužel tato zákonná úprava neudělá nic.)

Deprese je tragédií jednotlivce, která se však po celém světě opakuje více než stomilionkrát. Na jedné straně tedy můžeme a měli bychom dělat mnohem více pro její léčbu, ale na druhé straně bychom si měli položit možná ještě důležitější otázku, zda se můžeme naučit jí předcházet.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Některé formy deprese jsou podle všeho geneticky podmíněné, což znamená, že v těchto případech by mohla být řešením genová terapie. Zdá se však, že značná část duševních chorob je podmíněna prostředím. Možná bychom se tedy měli zaměřit na ty aspekty života, které mají na duševní zdraví pozitivní vliv. Mnoho nedávných studií ukazuje, že trávení času s rodinou a přáteli přispívá k pocitu spokojenosti lidí se svým životem, zatímco dlouhá pracovní doba a zejména dlouhá doprava do zaměstnání přispívají ke stresu a nespokojenosti. I uvolnění a spokojení lidé samozřejmě mohou trpět depresí, zatímco vystresované a nešťastné jedince deprese postihnout nemusí, avšak je rozumné předpokládat, že u spokojenějších lidí je pravděpodobnost deprese nižší.

LaSalle Leffall, který předsedal prezidentské Komisi pro rakovinu, napsal v srpnu prezidentu George W. Bushovi dopis, v němž konstatoval: „Prostřednictvím příslušné politiky a legislativy můžeme a musíme dát jednotlivcům moc přijímat zdravá rozhodnutí.“ Platí-li to pro podporu zdravé výživy a boj proti kouření, pak to neméně platí i pro takovou volbu životního stylu, jaká podporuje lepší duševní zdraví. Vlády nemohou uzákonit pocit štěstí nebo zakázat depresi, avšak veřejná politika může sehrát svou roli při snaze zajistit, aby lidé měli čas relaxovat s přáteli a aby pro to měli k dispozici příjemná místa.