Hrdina své doby

Boris Jelcin byl naprosto jedinečný. Byl prvním demokraticky zvoleným lídrem Ruska a také prvním ruským vůdcem, který dobrovolně a v souladu s ústavou předal moc svému nástupci. Byl ale rovněž veskrze typickým ruským lídrem. Pomocí rozličných směsí charismatu, státnictví a teroru se Petr Veliký, Kateřina Veliká, Alexandr II., Petr Stolypin (poslední carův ministerský předseda), Lenin i Stalin snažili proměnit Rusko nejen ve vojenskou velmoc, ale také v hospodářsky a kulturně rovnocenného partnera Západu.

Jelcin směřoval k témuž cíli. V jistém ohledu se ale od nich lišil: chápal, že říše je neslučitelná s demokracií, a proto byl ochoten opustit Sovětský svaz, aby se doma pokusil vybudovat demokratický řád.

Na vrcholu Jelcinovy kariéry se mnozí Rusové identifikovali s jeho otevřeností, impulzivností, citlivostí vůči osobnímu znevažování, ba i s jeho slabostí pro alkohol. A přesto se jeho reputace v posledních letech jeho vlády propadla. Až během posledních několika měsíců svého druhého funkčního období, poté co v září 1999 zahájil druhou válku v Čečensku, si Jelcin se svými důstojníky znovu získal v očích ruské veřejnosti jistou legitimitu, zatímco u zbývajících západních obdivovatelů vzbudil odpor.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/oEmnxqX/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.