0

Hegemon hedžových fondů

Ty, kdo říkají, že němečtí lídři obhajující větší transparentnost globálních hedžových fondů, jsou jen zapšklí z neúspěchu, by současná volatilita na globálních kapitálových trzích měla přimět k zamyšlení. Obzvlášť američtí a britští zákonodárci tvrdí, že německé hořekování je nesmysl a že hedžové fondy, společně s dalšími finančními subjekty nové éry, například private equity firmami, jsou v dnešní globální ekonomice klíčoví novátoři.

Jde o debatu na špici současné globalizace, a přesto ji zamlžuje značná dávka sebestředných národních zájmů. Vzhledem k tomu, že centry globálního finančnictví jsou New York a Londýn, pro Spojené státy a Británii jsou v sázce obrovské zisky. Je pro ně tudíž výhodné bagatelizovat pravděpodobnost toho, že rizika pro světovou finanční soustavu se rozloží rovnoměrněji než přínosy.

Němečtí lídři jsou naproti tomu nuceni počítat s populací, která chová hluboký odpor k prudkým změnám, zejména zahrnují-li snižování počtu pracovních míst. Mnozí němečtí pracující jsou přesvědčeni, jak nedávno bědoval jeden odborář, že přebírání firem motivuje filozofie „koupit, oškubat, odhodit“.

Jistěže, zisky, jichž v současnosti přední finanční společnosti dosahují, jsou závratně vysoké. Goldman Sachs, úctyhodná firma z Wall Street v samém nitru finanční globalizace, vyplatila v roce 2006 svým 25 tisícům zaměstnanců na kompenzacích víc než 16 miliard dolarů a přihodila dalších 9 miliard dolarů pro své akcionáře – což je v úhrnu víc než roční příjem většiny afrických zemí.