0

Zbraně a zlato v srpnu

CAMBRIDGE – Čína a Rusko předvedly světu ostré rozdíly ve využití moci. Jak se nedávno vyjádřil francouzský analytik Dominique Moisi: „Záměrem Číny je svádět svět a imponovat mu počtem svých olympijských medailí, kdežto Rusko chce svět ohromit předváděním své vojenské nadřazenosti – čínská měkká moc versus ruská tvrdá moc.“ Někteří američtí analytici, například Edward Luttwak, došli k závěru, že ruská invaze do Gruzie je důkazem „nepodstatnosti“ měkké moci a dominance tvrdé vojenské moci. Ve skutečnosti se ukáže, že události jsou pro obě země komplikovanější.

Měkká moc je schopnost dosáhnout svého přitažlivostí, nikoli donucovacími prostředky či úplatou. Není řešením všech problémů. Záliba severokorejského diktátora Kim Čong-ila v hollywoodských filmech nejspíš neovlivní jeho program vývoje jaderných zbraní. Při snaze odradit v 90. letech afghánskou vládu Tálibánu od podpory al-Káidy měkká moc nikam nevedla.

Jiných cílů, například šíření demokracie a lidských práv, se však lépe dosahuje právě měkkou mocí, která rovněž dokáže vytvořit nápomocné nebo naopak ochromující prostředí, jak Spojené státy zjistily po invazi do Iráku.

Skeptici snižující měkkou moc proto, že nedokáže vyřešit všechny problémy, jsou jako boxer, který bojuje bez použití levé ruky, protože pravačka je silnější. Měkká moc zřídkakdy postačuje, ale často je nezbytné měkkou a tvrdou moc kombinovat, aby vznikla účinná strategie „chytré moci“. Jak loni řekl americký ministr obrany Robert Gates: „Jsem tu proto, abych prosazoval posílení naší schopnosti využívat měkké moci a její lepší spojování s tvrdou mocí.“