0

Gulag ruské mysli

Je tomu už 15 let od nezdařeného puče proti Michailu Gorbačovovi ze srpna 1991. Sovětští vyznavači tvrdé linie tehdy považovali Gorbačovovy politiky perestrojky a glasnosti za zaprodání komunistického Ruska kapitalistickému Západu. Dnes už je ale zřejmé, že KGB a armáda, které puč zahájily, nebránily myšlenku komunismu. Místo ní hájily ideu ruského imperiálního poslání, představu, která dávala kremelským komisařům větší moc nad ohromnou ruskou říší a nad ruskými sousedy, než jaké kdy požíval car.

Gorbačovovy reformy nejenže vysvobodily obyčejné Rusy ze svěrací kazajky marxismu-leninismu, ale daly také průchod aspiracím národů, jež byly v impériu po staletí pod zámkem. Poněvadž národy tvořící SSSR jen dva roky předtím viděly, jak se jejich protějšky ve střední Evropě vymanily ze sovětské nadvlády, začínaly usilovat o získání téže svobody i pro sebe.

Pobaltské republiky, Estonsko, Lotyšsko a Litva, trvaly na směřování po vlastní národní cestě jako první a od té doby svůj osud coby členové Evropské unie a NATO spojily s Evropou. Další brzy následovali. Už v prosinci 1991 sovětská říše neexistovala.

Nezávislost, o jaké se v roce 1991 snilo, si ovšem zajistilo jen Pobaltí. Gruzie, jež je jak evropská, tak asijská, vrávorá na hraně nestability. Tradičně asijský Uzbekistán a Turkmenistán oživily kmenové formy autokracie, které provozovaly po staletí. Ázerbájdžán a Kazachstán se v podstatě staly rodinnými lény plně v majetku svých prezidentů.