MOSKVA: Tím, že Jelcin a spol. následovali ekonomických rad Západu – navrhovaných věru že v dobré víře přinést na Rus demokracii a prosperitu – zcela ve shodě se svým národním charakterem vytvořili jen další formu diktatury, s vůdcem skrytým za zdmi Kremlu zcela lhostejným k životům svých poddaných. Rozdíl mezi dnešním Ruskem a starým Sovětským svazem je ten, že bývalé Souostroví Gulagu, souostroví pracovních táborů bylo nahrazeno něčím, co je možné nazvat jen jako “Gucciho souostroví”, či souostroví kasin.
Za komunismu byli sovětští občané uvězněni uvnitř své země. Ruští občané, žijící v dnešní falešné tržní ekonomice, jsou uzamčeni vně: jsou jim odepřeny normální podmínky života, rozumně placená pracovní místa, anebo, co je nyní ještě běžnější, placená práce vůbec. Co je ale nejdůležitější, je jim odepřena naděje, že jednou budou schopni překonat to nekonečné ruské prokletí. Bývalý ministerský předseda Viktor Černomyrdin se kdysi k tomuto problému vyjádřil svým typickým letargickým způsobem. Privatizací státního majetku “jsme chtěli věci zlepšit, ale vždy to skončí ‚jako obvykle‘.”
“Jako obvykle,” v Rusku znamená pro průměrného ruského občana jen nikdy nekončící a gulagy poznamenaný systém. Moc KGB byla jednoduše nahrazena mocí zkorumpované soukromé oligarchie a ještě víc morálně zkorumpovaného státního aparátu. V současnosti jsou to dobře chráněné mramorové fasády ruských (většinou insolventních) bank a společností, jež přijaly v domácí démonologii stejnou roli, kterou kdysi hrál obávaný “Bílý dům” na Lubjanském náměstí v Moskvě, kde KGB pracovala i o nočních šichtách.
MOSKVA: Tím, že Jelcin a spol. následovali ekonomických rad Západu – navrhovaných věru že v dobré víře přinést na Rus demokracii a prosperitu – zcela ve shodě se svým národním charakterem vytvořili jen další formu diktatury, s vůdcem skrytým za zdmi Kremlu zcela lhostejným k životům svých poddaných. Rozdíl mezi dnešním Ruskem a starým Sovětským svazem je ten, že bývalé Souostroví Gulagu, souostroví pracovních táborů bylo nahrazeno něčím, co je možné nazvat jen jako “Gucciho souostroví”, či souostroví kasin.
Za komunismu byli sovětští občané uvězněni uvnitř své země. Ruští občané, žijící v dnešní falešné tržní ekonomice, jsou uzamčeni vně: jsou jim odepřeny normální podmínky života, rozumně placená pracovní místa, anebo, co je nyní ještě běžnější, placená práce vůbec. Co je ale nejdůležitější, je jim odepřena naděje, že jednou budou schopni překonat to nekonečné ruské prokletí. Bývalý ministerský předseda Viktor Černomyrdin se kdysi k tomuto problému vyjádřil svým typickým letargickým způsobem. Privatizací státního majetku “jsme chtěli věci zlepšit, ale vždy to skončí ‚jako obvykle‘.”
“Jako obvykle,” v Rusku znamená pro průměrného ruského občana jen nikdy nekončící a gulagy poznamenaný systém. Moc KGB byla jednoduše nahrazena mocí zkorumpované soukromé oligarchie a ještě víc morálně zkorumpovaného státního aparátu. V současnosti jsou to dobře chráněné mramorové fasády ruských (většinou insolventních) bank a společností, jež přijaly v domácí démonologii stejnou roli, kterou kdysi hrál obávaný “Bílý dům” na Lubjanském náměstí v Moskvě, kde KGB pracovala i o nočních šichtách.