KODAŇ – Jakmile přijde řeč na globální oteplování, není nouze o poplašné zprávy. Al Gore třeba proslul tvrzením, že zvýšení hladiny moří o děsivých šest metrů (20 stop) zaplaví významná města po celém světě.
Gorův vědecký poradce Jim Hansen z NASA svého chráněnce ještě trumfuje. Hansen prohlašuje, že hladiny moří se nakonec zvýší o 24 metrů (80 stop) a že k nárůstu o šest metrů dojde ještě během tohoto století. Není divu, že jeho kolega ekolog Bill McKibben tvrdí, že se „podílíme na bezohledné střelbě z jedoucího automobilu a potápíme velkou část zbytku planety i velkou část zbytku tvorstva.“
Vzhledem ke všem těmto varováním poslyšte poněkud nepohodlnou pravdu: za poslední dva roky se globální hladina moří nezvýšila. Ona se naopak mírně snížila . Satelity kroužící kolem planety měří od roku 1992 každých 10 dní globální hladinu moří s udivující přesností – 3-4 milimetry (0,2 palce). Už dva roky hladiny moří klesají. (Veškerá data jsou dostupná na sealevel.colorado.edu.)
Neznamená to, že globální oteplování není pravda. Jak budeme vypouštět víc CO2, teplota se časem mírně zvýší, což způsobí oteplení a určité rozlití moří. Očekává se tedy, že růst hladiny moří se opět vrátí. Právě to nám říká klimatický panel Organizace spojených národů; nejlepší modely ukazují na zvýšení hladiny moří během tohoto století o 18 až 59 centimetrů (7 až 24 palců), přičemž nejběžnější odhad činí 30 centimetrů (jednu stopu). To není děsivé, ba ani nijak zvlášť znepokojující – o 30 centimetrů vzrostla hladina moří za posledních 150 let.
Jednoduše řečeno, jsme krmeni obludně nafouklými strašidelnými historkami. Vyhlašovat šestimetrové zvýšení hladiny moří během tohoto století znamená odporovat tisícům vědců pracujících pro OSN a vyžaduje to, aby se růst hladiny moří oproti dnešku zhruba 40násobně zrychlil. Jen si představte, jak by klimatičtí panikáři zveličovali dění, kdybychom ve skutečnosti zaznamenali přírůstek vzedmutí hladiny moří.
Šiřitelé poplašných zpráv a panikáři čím dál častěji tvrdí, že o takových faktech by nemělo být dovoleno slýchat. Hansen v červnu prohlásil, že lidé, kteří šíří „dezinformace“ o globálním oteplování – ředitelé firem, politici, ba vlastně všichni, kdo se nedrží Hansenovy úzké definice „pravdy“ – by, bez přehánění, měli být souzeni za zločiny proti lidskosti.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Je skličující vidět vědce, byť silně zpolitizovaného, kterak volá po soudobé inkvizici. Takovýto bezostyšný pokus potlačit vědecké bádání a zadusit svobodu slova se zdá neomluvitelný.
Jde ale možná o symptom obecnějšího problému. Není lehké zachovat klimatickou paniku, když se skutečnost od poplašných prognóz liší víc než kdy dřív: globální teplota se za posledních deset let nezvýšila, v posledním roce a půl strmě klesla a studie dokládají, že dost možná nevzroste dřív než v polovině příští dekády. V situaci, kdy se na obzoru vynořuje globální recese a vysoké ceny ropy a potravin podrývají životní úroveň západní střední třídy, je čím dál těžší protlačit nesmírně nákladné, neefektivní řešení v kjótském stylu, spočívající v drastickém snižování uhlíkových emisí.
Mnohem rozumnějším přístupem než Kjóto a jeho nástupce by bylo investovat víc do výzkumu a vývoje energetických technologií s nulovými uhlíkovými emisemi – šlo by o levnější a účinnější způsob, jak klimatický problém vyřešit.
Hansen není jediný, kdo se z toho, že se jeho poselství hůř prodává, snaží obvinit jiné. Přední kanadský ekolog David Suzuki letos prohlásil, že politici, „kteří nesou spoluvinu za změnu klimatu,“ by měli být uvrženi do vězení. Aktivista Mark Lynas si zase představuje, že proti těm, kdo se opováží zpochybnit klimatické dogma, zasednou „mezinárodní trestní tribunály“ v norimberském stylu. Je jasné, že tímto komentářem riskuji, že mě Hansen a jeho družina budou žalářovat.
Skutečným problémem planety ale není soubor nepohodlných faktů, nýbrž to, že jsme poplašným běsněním vytěsnili rozumná řešení, což vede ke špatným politickým přístupům.
Zamysleme se nad jedním z nejvýznamnějších opatření přijatých v reakci na změnu klimatu. Biopaliva, zavedená kvůli klimatické panice, měla údajně snížit emise CO2. Hansen je označil za součást „světlejší budoucnosti planety“. Používání biopaliv k boji proti změně klimatu si ale nesporně vede jako jedno z nejžalostnějších „řešení“ všech velkých výzev poslední doby.
Biopaliva v zásadě berou potraviny hladovým ústům a krmí jimi auta. Obiloviny potřebné k naplnění nádrže vozu třídy SUV etanolem by uživily jednoho Afričana po celý rok. Třicet procent letošní úrody kukuřice ve Spojených státech se spálí na amerických silnicích. To je možné pouze díky dotacím, které jen letos celosvětově dosáhnou částky 15 miliard dolarů.
Poněvadž zvýšená poptávka po biopalivech vede ke kácení lesů bohatých na uhlík, studie zveřejněná v roce 2008 v časopise Science dokládá, že čistým účinkem jejich používání není snížení emisí CO2, nýbrž jejich dvojnásobné zvýšení . Chvatný přesun k biopalivům také značně přispěl k rostoucím cenám potravin, které postrčily dalších zhruba 30 milionů lidí k hladovění.
Naše snahy zmírnit změnu klimatu vyvolaly kvůli klimatickému panikaření katastrofu v plné síle. Promrháme stovky miliard dolarů, zhoršíme globální oteplování a zároveň dramaticky zvýšíme míru hladovění.
Je třeba přestat být přitrouble poděšení, přestat prosazovat hloupé politické přístupy a začít investovat do prozíravého dlouhodobého vývoje a výzkumu. Obviňování ostatních ze „zločinů proti lidskosti“ musí ustat. Ba skutečným proviněním je panikářství, které nám brání přemýšlet, jak na změnu klimatu nejlépe reagovat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The European Union’s cumbersome and narrowly defined regulations for public procurement and spending are not simply inadequate; they are dangerous. They weaken the bloc’s ability to protect itself from a broad range of Russian hybrid attacks while prolonging Russia’s aggression in Ukraine.
propose a European Defense Production Act to help fast-track processes for public procurement and spending.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
KODAŇ – Jakmile přijde řeč na globální oteplování, není nouze o poplašné zprávy. Al Gore třeba proslul tvrzením, že zvýšení hladiny moří o děsivých šest metrů (20 stop) zaplaví významná města po celém světě.
Gorův vědecký poradce Jim Hansen z NASA svého chráněnce ještě trumfuje. Hansen prohlašuje, že hladiny moří se nakonec zvýší o 24 metrů (80 stop) a že k nárůstu o šest metrů dojde ještě během tohoto století. Není divu, že jeho kolega ekolog Bill McKibben tvrdí, že se „podílíme na bezohledné střelbě z jedoucího automobilu a potápíme velkou část zbytku planety i velkou část zbytku tvorstva.“
Vzhledem ke všem těmto varováním poslyšte poněkud nepohodlnou pravdu: za poslední dva roky se globální hladina moří nezvýšila. Ona se naopak mírně snížila . Satelity kroužící kolem planety měří od roku 1992 každých 10 dní globální hladinu moří s udivující přesností – 3-4 milimetry (0,2 palce). Už dva roky hladiny moří klesají. (Veškerá data jsou dostupná na sealevel.colorado.edu.)
Neznamená to, že globální oteplování není pravda. Jak budeme vypouštět víc CO2, teplota se časem mírně zvýší, což způsobí oteplení a určité rozlití moří. Očekává se tedy, že růst hladiny moří se opět vrátí. Právě to nám říká klimatický panel Organizace spojených národů; nejlepší modely ukazují na zvýšení hladiny moří během tohoto století o 18 až 59 centimetrů (7 až 24 palců), přičemž nejběžnější odhad činí 30 centimetrů (jednu stopu). To není děsivé, ba ani nijak zvlášť znepokojující – o 30 centimetrů vzrostla hladina moří za posledních 150 let.
Jednoduše řečeno, jsme krmeni obludně nafouklými strašidelnými historkami. Vyhlašovat šestimetrové zvýšení hladiny moří během tohoto století znamená odporovat tisícům vědců pracujících pro OSN a vyžaduje to, aby se růst hladiny moří oproti dnešku zhruba 40násobně zrychlil. Jen si představte, jak by klimatičtí panikáři zveličovali dění, kdybychom ve skutečnosti zaznamenali přírůstek vzedmutí hladiny moří.
Šiřitelé poplašných zpráv a panikáři čím dál častěji tvrdí, že o takových faktech by nemělo být dovoleno slýchat. Hansen v červnu prohlásil, že lidé, kteří šíří „dezinformace“ o globálním oteplování – ředitelé firem, politici, ba vlastně všichni, kdo se nedrží Hansenovy úzké definice „pravdy“ – by, bez přehánění, měli být souzeni za zločiny proti lidskosti.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Je skličující vidět vědce, byť silně zpolitizovaného, kterak volá po soudobé inkvizici. Takovýto bezostyšný pokus potlačit vědecké bádání a zadusit svobodu slova se zdá neomluvitelný.
Jde ale možná o symptom obecnějšího problému. Není lehké zachovat klimatickou paniku, když se skutečnost od poplašných prognóz liší víc než kdy dřív: globální teplota se za posledních deset let nezvýšila, v posledním roce a půl strmě klesla a studie dokládají, že dost možná nevzroste dřív než v polovině příští dekády. V situaci, kdy se na obzoru vynořuje globální recese a vysoké ceny ropy a potravin podrývají životní úroveň západní střední třídy, je čím dál těžší protlačit nesmírně nákladné, neefektivní řešení v kjótském stylu, spočívající v drastickém snižování uhlíkových emisí.
Mnohem rozumnějším přístupem než Kjóto a jeho nástupce by bylo investovat víc do výzkumu a vývoje energetických technologií s nulovými uhlíkovými emisemi – šlo by o levnější a účinnější způsob, jak klimatický problém vyřešit.
Hansen není jediný, kdo se z toho, že se jeho poselství hůř prodává, snaží obvinit jiné. Přední kanadský ekolog David Suzuki letos prohlásil, že politici, „kteří nesou spoluvinu za změnu klimatu,“ by měli být uvrženi do vězení. Aktivista Mark Lynas si zase představuje, že proti těm, kdo se opováží zpochybnit klimatické dogma, zasednou „mezinárodní trestní tribunály“ v norimberském stylu. Je jasné, že tímto komentářem riskuji, že mě Hansen a jeho družina budou žalářovat.
Skutečným problémem planety ale není soubor nepohodlných faktů, nýbrž to, že jsme poplašným běsněním vytěsnili rozumná řešení, což vede ke špatným politickým přístupům.
Zamysleme se nad jedním z nejvýznamnějších opatření přijatých v reakci na změnu klimatu. Biopaliva, zavedená kvůli klimatické panice, měla údajně snížit emise CO2. Hansen je označil za součást „světlejší budoucnosti planety“. Používání biopaliv k boji proti změně klimatu si ale nesporně vede jako jedno z nejžalostnějších „řešení“ všech velkých výzev poslední doby.
Biopaliva v zásadě berou potraviny hladovým ústům a krmí jimi auta. Obiloviny potřebné k naplnění nádrže vozu třídy SUV etanolem by uživily jednoho Afričana po celý rok. Třicet procent letošní úrody kukuřice ve Spojených státech se spálí na amerických silnicích. To je možné pouze díky dotacím, které jen letos celosvětově dosáhnou částky 15 miliard dolarů.
Poněvadž zvýšená poptávka po biopalivech vede ke kácení lesů bohatých na uhlík, studie zveřejněná v roce 2008 v časopise Science dokládá, že čistým účinkem jejich používání není snížení emisí CO2, nýbrž jejich dvojnásobné zvýšení . Chvatný přesun k biopalivům také značně přispěl k rostoucím cenám potravin, které postrčily dalších zhruba 30 milionů lidí k hladovění.
Naše snahy zmírnit změnu klimatu vyvolaly kvůli klimatickému panikaření katastrofu v plné síle. Promrháme stovky miliard dolarů, zhoršíme globální oteplování a zároveň dramaticky zvýšíme míru hladovění.
Je třeba přestat být přitrouble poděšení, přestat prosazovat hloupé politické přístupy a začít investovat do prozíravého dlouhodobého vývoje a výzkumu. Obviňování ostatních ze „zločinů proti lidskosti“ musí ustat. Ba skutečným proviněním je panikářství, které nám brání přemýšlet, jak na změnu klimatu nejlépe reagovat.