0

Zelení Guevarové

„Bolívie je bohatá,“ řekla mi minulý týden v národním parku Madidi jedna indiánka z kmene Tacana. Během toho dne jsme byli svědky, jak se stovka malp a kotulů snesla z baldachýnu amazonské džungle a pak odpočívala vedle jezera Chalalan. Indiánčin bratr, šaman, mezitím žehnal lístkům koky, neboť právě začínalo tradiční večerní bubnování a tanec.

Nacházeli jsme se v Chalalan Lodge, ekoturistickém komplexu, jehož majiteli a provozovateli jsou výlučně indiáni a díky němuž stovka domorodých rodin vybředla z chudoby – a zároveň přináší bolivijské ekonomice příjmy ve výši půl milionu dolarů ročně. Jde o jeden z desítek podobných objektů – táhnoucích se od největších světových solných mělčin na jihu země přes jezero Titicaca na západě až po mokřady Pantanal na východě –, které spojují hospodářský růst s ochranou přírody. Zdá se nepravděpodobné, že by takové komplexy měly existovat právě v Bolívii, zemi s křehkou demokracií a po Haiti nejchudším místem na západní polokouli.

Prezidentské volby plánované na 18. prosince se blíží a nejvážnější kandidáti se od sebe snad ani nemohou lišit více. V první řadě je to Evo Morales, ajmarský indián kandidující pod vlajkou Hnutí k socialismu, jenž je někdy pokládán za reinkarnaci Che Guevary. Za „Evem“ se drží Jorge Quoroga zvaný „Tuto“, milionář a někdejší řídící pracovník firmy IBM, který se rekrutuje z řad bolivijské elity s evropskými kořeny; má úzké vztahy s americkou Republikánskou stranou a jeho manželkou je texaská blondýna jménem Ginger.

Tuto varuje, že pokud by Evo zvítězil, mohl by upevnit latinskoamerickou osu zla tím, že by propojil levicovou Bolívii s Kubou Fidela Castra a Venezuelou Huga Cháveze. Evo kontruje tvrzením, že Tuto je příliš spjat se zkorumpovaným bolivijským politickým establishmentem – podle organizace Transparency International jedním z nejnepoctivějších na světě –, než aby mohl mnoho vykonat pro dvoutřetinovou většinu bolivijských indiánů.