Zelení Guevarové

„Bolívie je bohatá,“ řekla mi minulý týden v národním parku Madidi jedna indiánka z kmene Tacana. Během toho dne jsme byli svědky, jak se stovka malp a kotulů snesla z baldachýnu amazonské džungle a pak odpočívala vedle jezera Chalalan. Indiánčin bratr, šaman, mezitím žehnal lístkům koky, neboť právě začínalo tradiční večerní bubnování a tanec.

Nacházeli jsme se v Chalalan Lodge, ekoturistickém komplexu, jehož majiteli a provozovateli jsou výlučně indiáni a díky němuž stovka domorodých rodin vybředla z chudoby – a zároveň přináší bolivijské ekonomice příjmy ve výši půl milionu dolarů ročně. Jde o jeden z desítek podobných objektů – táhnoucích se od největších světových solných mělčin na jihu země přes jezero Titicaca na západě až po mokřady Pantanal na východě –, které spojují hospodářský růst s ochranou přírody. Zdá se nepravděpodobné, že by takové komplexy měly existovat právě v Bolívii, zemi s křehkou demokracií a po Haiti nejchudším místem na západní polokouli.

Prezidentské volby plánované na 18. prosince se blíží a nejvážnější kandidáti se od sebe snad ani nemohou lišit více. V první řadě je to Evo Morales, ajmarský indián kandidující pod vlajkou Hnutí k socialismu, jenž je někdy pokládán za reinkarnaci Che Guevary. Za „Evem“ se drží Jorge Quoroga zvaný „Tuto“, milionář a někdejší řídící pracovník firmy IBM, který se rekrutuje z řad bolivijské elity s evropskými kořeny; má úzké vztahy s americkou Republikánskou stranou a jeho manželkou je texaská blondýna jménem Ginger.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/k9KHXfScs