Nejsmutnější knihou, kterou mám v pracovně na polici, je kniha stará, vydaná před bezmála sto lety: Velká iluze s podtitulem Studie vztahu mezi vojenskou mocí národů a jejich hospodářským a sociálním zvýhodněním od Normana Angella, jenž se snažil dokázat, že vojenské dobyvatelství je zastaralé.
Angellova argumentace byla prostá: ve všech dlouhotrvajících moderních industriálních válkách prohrávají všichni. Poražení tratí nejvíc, ale i vítězové jsou na tom hůř, než kdyby byl zachován mír. Zemře mnoho otců, synů a manželů, jakož i matek, manželek a dcer. Do povětří vyletí ohromná bohatství. Četné stavby se promění v sutiny. Konfiskace naruší právní řád, na němž spočívá moderní průmyslová prosperita. Ani vítězové nemohou říct víc, než že utrpěli menší porážku než poražení. Moderní průmyslová válka je, jak říká počítač ve filmu Válečné hry z roku 1982, velice podivnou hrou: „Jediný způsob, jak vyhrát, je nehrát."
V době, kdy Angell psal, někteří lidé tvrdili, že válka je významným prostředkem posilování národní prosperity a že obchodní úspěšnost je plodem vojenské síly. Angell si lámal hlavu, jak mohli pangermánští politici před první světovou válkou věřit, že německá prosperita vyžaduje velké válečné loďstvo, když jej ke své prosperitě nepotřebovalo Norsko, Dánsko ani Holandsko. Těšil se na příchod éry racionálního státnictví, kdy si všichni ministerští předsedové i ministři zahraničí uvědomí, že bez ohledu na jádro sporu je závazná arbitráž mezi národy lepší strategií než válka.
Nejsmutnější knihou, kterou mám v pracovně na polici, je kniha stará, vydaná před bezmála sto lety: Velká iluze s podtitulem Studie vztahu mezi vojenskou mocí národů a jejich hospodářským a sociálním zvýhodněním od Normana Angella, jenž se snažil dokázat, že vojenské dobyvatelství je zastaralé.
Angellova argumentace byla prostá: ve všech dlouhotrvajících moderních industriálních válkách prohrávají všichni. Poražení tratí nejvíc, ale i vítězové jsou na tom hůř, než kdyby byl zachován mír. Zemře mnoho otců, synů a manželů, jakož i matek, manželek a dcer. Do povětří vyletí ohromná bohatství. Četné stavby se promění v sutiny. Konfiskace naruší právní řád, na němž spočívá moderní průmyslová prosperita. Ani vítězové nemohou říct víc, než že utrpěli menší porážku než poražení. Moderní průmyslová válka je, jak říká počítač ve filmu Válečné hry z roku 1982, velice podivnou hrou: „Jediný způsob, jak vyhrát, je nehrát."
V době, kdy Angell psal, někteří lidé tvrdili, že válka je významným prostředkem posilování národní prosperity a že obchodní úspěšnost je plodem vojenské síly. Angell si lámal hlavu, jak mohli pangermánští politici před první světovou válkou věřit, že německá prosperita vyžaduje velké válečné loďstvo, když jej ke své prosperitě nepotřebovalo Norsko, Dánsko ani Holandsko. Těšil se na příchod éry racionálního státnictví, kdy si všichni ministerští předsedové i ministři zahraničí uvědomí, že bez ohledu na jádro sporu je závazná arbitráž mezi národy lepší strategií než válka.