9

Jen ať krvácí?

BERKELEY – Během 12 let Velké hospodářské krize – od zhroucení burzy v roce 1929 po americkou mobilizaci do druhé světové války – se výroba ve Spojených státech pohybovala zhruba 15 % pod předkrizovým trendem, což znamená celkový propad výstupu odpovídající HDP za 1,8 roku. Dnes platí, že i kdyby se americká produkce vrátila k potenciálu svého výstupu při stabilní inflaci do roku 2017 – což je velké „kdyby“ –, USA utrpí propad výstupu odpovídající 60 % ročního HDP.

Ztráty plynoucí z toho, co nazývám „Menší hospodářskou krizí“, ve skutečnosti téměř s jistotou nebudou v roce 2017 za námi. Na obzoru není žádný morální ekvivalent války, který by USA vtáhl do mohutného boomu a zahnal stín, jejž vrhá současný pokles. Když tedy vezmu současné hodnoty a promítnu nižší trend vývoje amerického hospodářství do budoucna, nedokážu současnou hodnotu následných ztrát odhadnout na méně než dalších 100 % aktuálního ročního výstupu – což v úhrnu odpovídá HDP za 1,6 roku. Jedná se tudíž o újmu téměř totožnou s újmou z Velké hospodářské krize – a je neméně bolestivá, třebaže dnes je americký reálný HDP oproti roku 1929 dvanáctkrát vyšší.

Když hovořím s přáteli, kteří působí v Obamově administrativě, hájí svůj přístup a dlouhodobý makroekonomický výsledek USA poukazem na to, že zbytek vyspělého světa si vede mnohem hůř. To mají pravdu. Evropa si zoufale přeje mít americké problémy.

Pro sebe si nicméně dělám závěr, že bych měl současné dění přestat nazývat Menší hospodářskou krizí. Pravda, formou se od Velké hospodářské krize liší, ale alespoň prozatím není důvod ji v hierarchii makroekonomických katastrof řadit na nižší příčku.