0

Vládní dluhová bomba

STANFORD – V době, kdy se ekonomiky z celého světa po nejhlubší recesi za poslední generaci navracejí k růstu, se pozornost znovu upírá na enormní fiskální deficity a obrovskou expanzi vládních dluhů. Letošní předpokládané deficity (vyjádřené jako podíl HDP) dosahují ve Spojených státech pozoruhodných 13,5%, což je dvojnásobek předchozího rekordu dosaženého uprostřed strašlivé krize na počátku 80. let. A zde jsou deficity některých dalších velkých ekonomik: Velká Británie 14,4%, Francie 8,2%, Indie 8,0%, Japonsko 7,4%, Itálie 5,4%, Německo 4,7%, Čína 4,2% a Kanada 2,4%.

Kromě automatického poklesu daňových výnosů a zvýšení sociálních výdajů během recese se mnoho států ve snaze stimulovat své ekonomiky uchýlilo také k velkému zvyšování výdajů a/nebo daňovým škrtům. Zvýšení deficitu je součtem těchto „automatických stabilizátorů“ a volitelných programů. Volitelná politická reakce byla největší v USA, kde v letech 2008-2010 dosáhne celkem 4,8% HDP, a také v Číně, kde dosáhne 4,4% HDP – v Německu a Kanadě byla naproti tomu umírněná a ve Velké Británii, Francii a Indii menší.

Rovněž automatické zvýšení deficitu bylo největší v USA, umírněné ve Velké Británii a Německu a menší v Japonsku, Indii, Kanadě, Číně, Francii a Itálii. Tyto automatické dopady by se brzy měly začít obracet, jakmile se ekonomická aktivita zotaví, avšak vedou se rozsáhlé debaty – mimo jiné i na schůzkách G-8 a G-20 –, zda by se volitelný stimul měl prodloužit nebo ukončit, zopakovat nebo zvrátit.

Protože každý dnes vypůjčený dolar, euro, jen, rupie nebo jüan vyžaduje stejnou současnou hodnotu vyplacenou na budoucí úrokové platby – a tedy i budoucí daně –, je třeba poměřit významné dlouhodobé náklady s přínosy, které deficity přinášejí dnes; žádný fiskální „oběd zdarma“ neexistuje.