Pozitivní dopady Iráku

Jednou z nejstarších ctižádostí lidstva je uvést do souladu morálku s organizací společnosti, tedy sladit etiku a politiku. Mezi první osobnosti, které se tomto úsilí věnovaly, patřili Chammurabi, Ramesse II., Solon, Konfucius a Perikles. Vznik národního státu v osmnáctém století a krajní míra barbarismu, k níž se dopracovalo století dvacáté, mohly vytvořit dojem, že mravní politika je sen buď přímo neuskutečnitelný, nebo čím dál méně zřetelný, jak se vzdaluje do budoucnosti.

Přesto se demokracie šíří, navzdory rivalitě národů a krvavosti moderních válek. Za pouhé půlstoletí Latinoameričané vybředli ze všech vojenských i civilních diktatur na kontinentě a Afrika se zbavila více než poloviny tyranů, kteří byli metlou její éry nezávislosti.

Ve srovnání se všemi ostatními politickými režimy, jež lidstvo zná, představuje demokracie mravní pokrok hned nadvakrát: zaprvé proto, že je založena na úctě k lidským právům, a zadruhé proto, že všeobecné volební právo, jež moderní demokracie zahrnuje, znemožňuje přehlížení a utiskování menšin.

https://prosyn.org/SEtDK7Acs